SPOLEČENSTVÍ MLADÝCH

Ve farnosti se během školního roku schází každý pátek dvě společenství dětí, která si říkají Cvrčci. Obě skupinky, dělící se na mladší a starší, jsou otevřeny všem dětem, které zde mají možnost získat smysl pro společenství a rozvíjí zde přirozeně také svůj duchovní rozměr.

Děti se schází každý pátek v 16:00 před vchodem do Poutní prodejny. Na připravený program navazuje dětská mše, která začíná v bazilice v 18:00. Během roku se pořádají také výlety a poutě.

Celoroční činnost každoročně vyvrcholí prázdninovými pobyty na farách v atraktivním prostředí.

Cvrčci si vytvořili své vlastní stránky, kde jsou aktuální informace o jejich činnosti: www.cvrcci.blog.cz



Tábor Bratřejov 2014
Jako každý rok, tak i letos jsme se vydali na tradiční cvrčkovský tábor do Bratřejova, malé vesničky nedaleko Vizovic. Čekalo nás tam dobrodružství, které zpestřilo všední prázdninové dny.
Naším cílem byl tentokrát Jeruzalém, avšak dostat se na konci 11. století do míst, kde žil a působil před mnoha a mnoha lety Ježíš Kristus, nebylo vůbec snadné. Hned na začátku naší cesty jsme byli přepadeni muslimy. Ti tato místa obsadili a bránili poutníkům v jejich cestě, a nebýt toho, že jsme se vykoupili rozličnými druhy pokrmů, které nejspíše neznali, naše putování by skončilo dřív, než by vůbec stačilo začít.
Večer se nesl v duchu clermontského koncilu. Účastnila se ho spousta významných osobností v čele s papežem Urbanem II., který mimo jiné vyjádřil podporu poutníkům a vyhlásil křížové výpravy za účelem osvobození svatých míst.
A tak jsme dlouho neotáleli a pustili se do výcviku. Učili jsme se zacházet s mečem, kopím, štítem a nechyběla ani střelba z luku nebo zdokonalení se v rytířské etiketě. Následovalo hledání bezpečné cesty do Benátek, odkud jsme se po dalších zápletkách plavili dále do Byzantské říše, kde nás vlídně přijal císař, který si vyslechl naše záměry a pustil nás přes své území dále.
Ve Svaté zemi na nás čekala úplně odlišná kultura, na kterou jsme doposud nebyli zvyklí. Naše znalosti místního písma a zvyků nesahaly dál než na hrot našeho meče, tak jsme byli nuceni se v krátkém čase těmto věcem naučit. Rychle jsme se tedy adaptovali a začali dobývat jednotlivá města a zakládat města nová. Hlavním cílem ovšem stále zůstával Jeruzalém, který jsme zanedlouho získali také. Naše radost však netrvala dlouho, neboť nás ohrožovaly neustálé nájezdy muslimů, kteří se dokonce pokusili Jeruzalém vypálit. Naštěstí se nám, udatným křižákům, podařilo dostat oheň pod kontrolu, a tím zamezit zkáze města. Nicméně tím ještě nic nekončilo, neboť do města vtrhl obávaný Saladin, a ačkoliv jsme se mnohokráte snažili řešit spory mírovou cestou, došlo k poslední rozhodující bitvě. Po dlouhém a nelítostném boji jsme nakonec zvítězili. Díky tomu jsme se mohli stát opravdovými rytíři a vstoupit tak do síně, která skýtala nejeden poklad.
V průběhu tábora jsme často bojovali nejen s muslimy, ale i s nevlídným počasím. Vše se ale zvládlo, domů jsme se vrátili živí a už se těšíme, co přinese příští rok. Za finanční podporu bychom chtěli velmi poděkovat obcím Velehrad a Tupesy, jezuitskému řádu a farnosti Velehrad.
Kristýna Malíková a Kristýna Trňáková





Cvrčkovský tábor Bratřejov 2013

V jubilejním roce 2013, kdy slavíme 1150 let od příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, jsme se rozhodli v rámci celotáborové hry přiblížit dětem život těchto dvou bratří ze Soluně.
Je sobotní ráno 27. července 2013 a 36 dětí s 10 vedoucími nastupuje ve Starém Městě do vlaku a míří směr Bratřejov, kde se má konat tradiční cvrčkovský tábor. Letos nás jede opravdu hodně, tak využijeme první den k seznamování a poznávání nových kamarádů. Večer se společně vydáváme k nedalekému ohništi do lesa, kde za námi přicházejí svatí Cyril a Metoděj. Z rukou těchto bratří dostávají děti barevné náramky a stávají se tak jejich následovníky. Po celou dobu budou bojovat ve čtyřech družstvech: Gorazdovci (zelení), Angelárovci (žlutí), Klimentovci (modří) a Sávovci (červení). Další den si vyrábějí týmové vlajky a vymýšlí pokřiky svých družstev. A protože je neděle, jdeme na mši svatou do místního kostela (shodou okolností) svatých Cyrila a Metoděje. Po výborném obědě, který nám uvařily naše paní kuchařky, se děti vydávají po dvojicích hledat ztraceného Cyrilova krahujce a plní při tom různé úkoly. Třetí den začíná náročně a vypadá to, že se hodně naběháme. Odpoledne vyráží družstva do vesnice a snaží se vyměnit špendlík za jiné poklady, které jim nabídnou místní lidé. Večer všichni přijímáme pozvání ke králi a královně, abychom jim předali naše cenné vyměněné dary a na oplátku dostali táborová trička.
V úterý za námi přijíždí na návštěvu otec Václav. Deštivé počasí nepřeje původnímu plánu, a tak místo výletu zůstáváme na faře. Odpoledne si každý tým vyrobí dva pohanské bůžky, které později ve vzájemných zápasech zničí na znamení toho, že jako křesťané věříme v jednoho Boha. Ve středu se probouzíme po noční hře a v průběhu dne prověřujeme svoje schopnosti v mnoha disciplínách a snažíme se získat co nejvíce cvrčíků – cvrčíka síly, míření, ranhojiče, moudrosti, květin, umění a další. Ve čtvrtek nás čeká velká hra přes louky a lesy, kde jsme nucení si navzájem pomáhat, podepřít unaveného, nést chromého nebo vést slepého. Na konci nás ale čeká nápoj, který všechny zase uzdraví. Odpoledne za námi přijíždí otec Petr a my chystáme oltář, svíčky, květiny a kříž, aby večerní mše mohla být na zahradě pod širým nebem. Večer zakončíme táborákem s opékáním špekáčků.
Poslední den musíme zabojovat a snažit se získat poslední body. Snaha se vyplácí a večer dostáváme všichni diplomy a jdeme si vybrat odměny do Síně slávy. Tábor zakončujeme diskotékou na zahradě a teď už jen zbývá poslední noc v Bratřejově, zítra hurá domů a už teď se těšíme na další rok!

Šárka

Tábor Charváty u Olomouce 2012

Rok se s rokem sešel a my jsme se jako vždy vypravili na náš Cvrčkovský tábor. Přestože byl letošní tábor jen jeden, užili jsme si ho. Hned první den po příjezdu jsme se spolu s našimi průvodci Michalem, Tomášem, Alžbětkou a Chocholoušem přenesli přes mapu, kterou jsme si vytvořili, na tajemnou pouť Popoupo, kde na nás číhaly různá nebezpečí. Naše pouť začala na horké a rozpálené poušti, kde nás tížilo hrozné vedlo a žízeň. Ve chvíli nejtěžší jsme díky dobrým skutkům, které jsme činili, našli pomerančovníkový háj. Bylo to první z příjemných míst, kde jsme se mohli občerstvit a nasbírat síly na další cestu, kterou bylo kritické pásmo. Odtud nás vysvobodil náš první zachránce Bratr píseň. Ze zeleného údolí jsme se však museli vydat na další náročnou část cesty,a to Dračí stezku. Kromě draka nás tu ohrožovaly velké kameny, které se na nás valily při jakékoliv zlé myšlence. Museli jsme být proto obezřetní na každém kroku než jsme přišli k samotnému drakovi, který měl tři hlavy, šupinaté tělo a velké křídla. V boji s ním nám pomohl Drakobijec tím, že nám udělil několik rad, jak s drakem bojovat. Po velkém zápasu na život a na smrt nás navštívila Krásná paní. Ta nás pozvala na pozdní večeři do svého paláce a poradila jak se dostat k Pastýřovu pramenu, kam jsme všichni mířili. Závěr cesty byl velmi napínavý, protože Chocholouš, kterého naváděl jeho zlý Stín zapříčinil pád mostu vedoucího k pramenu a ostatní ztraceni v bludném kruhu nemohli najít správnou cestu, kromě malé Alžbětky, která už se těšila domů. Nakonec jsme se všichni dostali ke svému prameni i pastýři, který nás celou dobu vedl. Během celého týdne jsme si užili spoustu her, putování a zábavy. Napínavé bývalo také setkání s pastýřem, který každou noc předával svůj pozdrav vybraným dětem. Jeden den jsme se také vypravili do nedalekého Dubu nad Moravou, kde jsme měli mši sv. s otcem Václavem, v dalších dnech za námi přijel také otec Petr. Děti měli také možnost získat některého ze cvrčíků.
Děkujme tedy za vše, co jsme mohli společně prožít a těšme se na to, co nám přinese příští rok a s ním tábor, který si určitě nenecháme nikdo ujít.

Bedla

Tábor Dřevohostice 2011

Stejně jako v minulých letech, i letos jsme se vydali na tábor starších cvrčků, letos do Dřevohostic.
Zde jsme měli v úmyslu strávit od 22.7.–31.7.2011 deset dnů plných her a dalšího dobrodružství při seznamování se s životy tří světic. Celým táborem nás provázely životy tří významných světic – patronek Evropy, mezi které patří Sv. Brigita Švédská, řeholnice, Sv. Kateřina Sienská, panna, učitelka církve a Sv. Terezie Benedikta od Kříže, panna a mučednice. Díky pravidelnému televiznímu zpravodajství jsme měli možnost nahlédnout a poznat životy všech těchto významných žen, ale i života našich táborníků.
Tímto způsobem jsme se mohli dostat na královskou svatbu, vyzkoušet si Finskou stezku, byli jsme účastni při stavbě několika významných klášterů, soutěžili jsme na zimní olympiádě, byli jsme pokusnými dobrovolníky při testování nových pleťových masek a mnoho dalších aktivit.
Na tradiční výlet do okolí, v našem případě na sv. Hostýn, se však vydaly pouze 4 děti a 3 vedoucí. Důvodem této nízké účasti byla nečekaná viróza, která postihla během našeho pobytu téměř všechny účastníky včetně vedoucích, což nás také velmi sblížilo.
Na závěr se podle našich zvyků vše obrátilo a vedoucí se stali dětmi, pro které si ostatní za odměnu připravili celodenní program.
Věříme, že se tábor přes různé komplikace líbil a všichni se sejdeme zase příští rok ve zdraví.

Bedla

Tábor Velký Újezd 2011

Přesto, že léto už je dávno za námi, ještě teď vzpomínáme a čerpáme z nezapomenutelných zážitků z tábora ve Velkém Újezdu u Olomouce, kam jsme ve dnech 9.-16.7.2011 vyrazili s mladšími cvrčky. A jaké bylo naše letošní téma? Příběh Noema a jeho rodiny. Prožívali jsme s ním jeho radosti i těžkosti. Byli jsme při tom, když si Bůh Noema vyvolil jako jediného spravedlivého ve zkaženém a hříšném světě. A tak Noe postavil velkou archu, kam vzal svou ženu a své tři syny s jejich ženami a od každého ze zvířat po páru, aby se zachránili před potopou, kterou se Bůh chystal seslat na zemi. Děti byly rozděleny do tří skupin a staly se tak pomocníky Noema a jeho synů. Nelehké úkoly zdolávalo družstvo Šémovců (v čele se synem Šémem), se kterými se utkávali Chámovci (se svým vedoucím Chámem) a navzájem zápasili i spolupracovali s Jefetovci (podle Noemova syna Jefeta).
Ve sportovních a bojových hrách byla důležitá rychlost, hbitost i síla. Při stavbě archy zase mohly děti zapojit svoji fantazii a o tom, že byli opravdu kreativní, svědčily nádherné archy vyrobené z přírodních materiálů. Divadelní nadání jsme mohli zase vidět, když děti hrály scénky o marnotratném synu, které byly mimořádně podařené a vtipné a poodhalily mnohé herecké talenty!
Na výlet jsme se vydali krásnou cestou lesem i podél luk a polí k pramenu řeky Odry! I když samotný pramen nebyl takový, jak jsme si ho představovali, protože byl docela znečištěný, jeho blízké okolí bylo nádherné, a tak jsme tam po delší příjemné procházce vybalili řízky, které nám nachystaly naše úžasné kuchařky, a posilnili se na zpáteční cestu.
A co by to byl za křesťanský tábor bez dávky duchovního programu! V neděli za námi přijel z Velehradu otec Petr, abychom společně sloužili mši svatou v místním kostele a ve středu nás navštívil novokněz otec Libor, který nám všem po mši na zahradě udělil individuální novokněžské požehnání.
Vše dobře skončilo jak s námi, kteří jsme se zdraví zase vrátili domů, tak i s Noemem a jeho rodinou, kterým Bůh na znamení smlouvy vytvořil na obloze duhu.
A co říct na závěr? Snad jen to, že už teď je čas začít připravovat další tábor, ale hlavně těšit se na nové zážitky a kamarády. Tak neváhejte, děti, a vyražte s námi.

Šárka

Tábor Pačlavice 2010

Letošní téma bylo sice pohádkové, ale i tak zde byla spousta příležitostí k zamyšlení nad jedinečným příběhem Letopisy Narnie, kde je možné úplně všechno...
A proto jsme se hned mohli setkat s Polly a Digorym, na které se “pověsila” zlá čarodějnice Jadis z Charnu. Po mnohých peripetiích s touto osobou jsme se ocitli na místě, kde se rodila nová země ....... nic krásnějšího si nejde ani představit než vidět bájného Aslana - tvůrce všeho, který nás vždy bude ochraňovat.
Po krátkém spánku jsme byli vzbuzeni nepříjemným zvukem sirén, které značily nebezpečí, a proto se všichni museli urychleně schovat do krytů, neboť začala válka. Díky tomu jsme se však mohli setkat se sourozenci Pevensiovými a spolu s nimi se dostat kouzelnou skříní na planinu lucerny v Narnii. V tuto dobu zde vládla čarodějnice Jadis. Její vláda byla chladná a celá země byla pokryta věčným sněhem a ledem. Avšak nic nemá věčné trvání a postupem času zásluhou Petra, Zuzany, Lucinky, Edmunda a jejich narnijských kamarádů se začala vláda Jadis lámat. Výrazným znamením toho bylo setkání se Santa Clausem, který obdaroval Pevensiovy děti vzácnými dárky. Ani naši Cvrčci nezůstali bez dárků, a protože byli celý rok hodní, dostali krásná nová trička a další drobnosti.
Navštívili jsme i další země okolo Narnie jako Kalormen, kde jsme se seznámili s tarkínou Aravis a mladým Šastou, kteří právě do Narnie utíkali spolu s narnijskými koni Hwin a Bríhy-hinny-brinny-huhy-ha (zkráceně Brí).
Spolu s princem Kaspianem, jemuž jsme nejprve pomohli získat jeho právoplatné místo krále Narnie, jsme se vydali na plavbu oceánem, abychom našli ztracené lordy, které nechal vyhnat ze země jeho zlý strýček Miráz. Doputovali jsme na Zlaté ostrovy a až na samotný konec světa, kde jsme se rozloučili s našim přítelem Rípčípem.
V posledních dnech jsme museli spolu s Čvachetkou, Jill a Eustacem překonat spoustu překážek, abychom se dostali do „Labyrintu světa,“ kde jsme mohli nalézt prince Riliana, ačkoliv se zdálo, že vše je proti nám.
Když jsme se s Jill a Eustacem dostali do Narnie naposled, našli jsme zemi ve zmatku. Jeden strašný opičák přesvědčil svého kamaráda Zmatlíka, aby se oblékl do lví kůže a vydával jej za Aslana. Všichni tvorové žijící v Narnii jsou z celé situace zmatení, protože jej nikdy neviděli. Aby byla sláva Narnie zachráněna, přispěchali na pomoc i král Petr, Edmund a Lucinka. O osudu Narnie však už bylo dávno rozhodnuto. A tak jsme se přes všechny překážky dostaly do nové a ještě lepší Narnie.
Na závěr bychom chtěli poděkovat kuchařskému duu, které se o nás staralo - tetě Dáši a tetě Martě. Našim dobrým jezuitům, kteří nás v našem díle podporují, a také všem, kdo na tábor jeli, ať už jako děti nebo vedoucí. Velké DÍKY a za rok se budeme těšit na nová dobrodružství!

Bedla

Tábor Radějov 2010

Co by to bylo za rok, kdybychom se letos nevypravili s mladšími Cvrčky na tábor. A že to tento rok bylo putování daleké. Dostali jsme se až do dob, kdy v dalekých zemích žila moudrá otrokyně Šahrazád, která vyprávěla svému sultánovi každý večer pohádku či příběh.
V termínu od 9. - 16. 7. 2010 jsme se tedy vypravili spolu se 17 dětmi do námi již navštívené vesničky Radějov s místem určení fara. Zde jsme si každý večer promítli více či méně známý příběh, jako například Alibaba a čtyřicet loupežníků, O Sindibádovi mořeplavci, O ebenovém koni a jiné, na které navazovaly další den nejrůznější putování, hry a aktivity.
Během osmidenního pobytu jsme prožili spoustu zábavy, dobrodružství, ale i napínavých chvil – kupříkladu když nás jednu noc přepadla písečná bouře a my jsme se museli evakuovat do okolí a počkat až bouře přejde.
Díky horkému letnímu počasí, které nás lépe adaptovalo na pouštní klima, jsme se také vypravili na výlet do nedaleké Strážnice. Zde jsme navštívili koupaliště, kde se nám moc líbilo. Tady byla možnost získat dalšího z 9 cvrčíků (hladu, mlčení, mrštnosti, plavce, míření, umění, moudrosti, ranhojiče, síly), a to Cvrčíka plavce.
Domů jsme se vrátili všichni zdraví, plní zážitků a dojmů, z kterých můžeme čerpat po celý rok, a již teď se těšíme na další prázdniny a léto.

Šárka Daňková

Tábor Bratřejov 2009

„Quo vadis? Ptá se starý nápis.“ Tak zní úryvek z táborové hymny Bratřejova 2009 a zároveň prozrazuje téma našeho desetidenního pobytu (24.7. – 2.8.) v krásném prostředí vizovických vrchů. Ano, přesně na tuto dobu se 25 táborníků z velehradské farnosti přeneslo do reálií světoznámého románu Henryka Sienkiewicze, jehož překlad zní „Kam kráčíš?“ Na tuto otázku jsme hledali odpověď i my, snažili se víc poznat sami sebe i jeden druhého. Příležitostí k tomu bylo hodně, třeba když jsme při velkém požáru museli opustit hořící Řím, sbalit nejnutnější věci, přenocovat za jeho hradbami a celý další den v potu tváře, hladoví, žízniví, unavení a vysílení těžce hledat cestu zpět.
Nicméně po celou dobu jsme pociťovali, že Bůh nás, první křesťany, neopouští, a dobře se o nás stará. Dával nám to hojně pocítit zvláště péčí našich bravurních kuchařek Dáši a Majdy Maděrových, které do svých služeb povolal sám náročný císař Nero. Hostiny, při kterých zase on obdařil své poddané neopakovatelným pěveckým a básnickým uměním, stály za to. Nikdo neváhal zaplatit za ně vysoké vstupné. Platidlem byly denáry, jejichž jednotlivé bankovky se pyšnily tvářemi postav Nerona, Augusty, Lygie, Marka Vinicia, Petronia a dalších.
Útěkem z Říma ani ukřižováním sv. Petra však náš příběh nekončil. Dovolili jsme si posunout se v dějinách ještě kousek dál za konec Sienkiewiczova románu, a to až do roku 313, kdy bylo císařem Konstantinem křesťanství prohlášeno za oficiální náboženství. Náš tábor tedy končil radostně a s nadějí, že všechno, co nás čeká, bude dobré. Třeba i tábor příští.

Mgr. Irena Jurčíková

Tábor Dědice 2009

Jako každý rok jsme se i letos vypravili na tábor s malými cvrčky v termínu od 12. do 19. července 2009. Tentokrát jsme zavítali do Dědic u Vyškova. Letošním tématem byli čeští světci, které jsme v průběhu celého týdne poznávali. Seznámili jsme se sv. Václavem, jeho babičkou sv. Ludmilou, dále pak se sv. Vojtěchem, sv. Prokopem, sv. Anežkou a v neposlední řadě také se sv. Janem Nepomuckým. Díky bohatému programu a množství her se děti měly možnost nejen něco dozvědět, ale také pobavit, vydovádět a poznat mezi sebou. Jeden den jsme již tradičně věnovali celodennímu výletu. Naším cílem se stal Dinopark ve Vyškově, což pro mnohé z nás byla nová zkušenost. Kromě různých sportovních aktivit a dobrodružných her, se děti věnovaly i kreativním činnostem, kdy buď něco vyráběly nebo hrály divadlo, které si pro nás, vedoucí, vymyslely. Poslední večer byly děti odměněny za své celotáborové snažení diplomy a balíčky s dárky, které si samy měly možnost vybrat v hrobu sv. Anežky, kterým se stala kaple na místní faře. Věříme, že si každý z nás odvezl spoustu zážitků a už teď se těšíme na to, co zase příští rok společně zažijeme.

Šárka a Áďa

Jako každý rok jsme se i letos vypravili se staršími cvrčky na letní tábor do Bratřejova, vesnice kousek od Vizovic. Tábor se konal 4.- 13.8.2008 a během této doby jsme měli možnost společně prožít super chvíle, zahrát si hry, zazpívat si nebo se díky našim kuchařkám skvěle najíst.
Vše začalo prohlídkou fary a okolí. Během výkladu ve sklepě, kde byl vystaven velmi cenný a unikátní výtisk Bible, sem vtrhla „velehradská mafie“ a Bibli ukradli. Z nás se tedy stali agenti s posláním najít tuto ztracenou knihu. Prošli jsme agentským výcvikem, který byl náročný jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Stálo nás to spoustu úsilí a energie, ale nakonec se do Bible povedlo vrátit ztracené příběhy o Kainu a Ábelovi, o Davidovi, jež s pomocí praku zabil obra Goliáše, dozvěděli jsme se i něco o Samsonovi a jeho síle ukryté ve vlasech, řešili jsme záhady po boku moudrého krále Šalamouna, dramaticky jsme ztvárnili příběh o Tobijášovi a jeho průvodci archandělu Rafaelovi, uspořádali jsme svatbu v Káni Galilejské a trochu okusili i z Apokalypsy, Janova zjevení.
Poté se na jeden den karta obrátila a vedoucí si s dětmi vyměnili role.
Všem se nám tábor moc líbil a už teď se těšíme na příští rok!
Šárka

Tábor Hruška 2008

I tento rok se mladší cvrčci vypravili na tábor, který se konal na přelomu prázdnin od 28.7. do 3.8.2008 v Hrušce poblíž Němčic na Hané.Letos se děti vypravily na cestu kolem světa pod dohledem zkušeného badatele Kristiána. Během týdne se nám podařilo objet Slovensko, Španělsko, Finsko a Anglii. Procestovali jsme také celou Afriku, Ameriku, Asii a Austrálii. Děti na cestách zažívaly radosti i starosti, které je potkávaly na každém kontinentě. Ve všech zemích jsme se také setkali s místními obyvateli, ať už šlo o skoty nebo asiaty. Po složení mapy, jejíž část dostávaly děti každý den a za splnění nutných úkolů jsme se mohli všichni živí a zdraví vrátit domů do náručí svých maminek.
Áďa

Tábor Cvrčků v Bratřejově 28.7. - 5.8.2007

V letošním roce se vypravily starší děti z velehradské farnosti - „Cvrčci“ opět do Bratřejova u Vizovic. V pověstech je spojováno toto místo s působením bratří Konstantina a Metoděje, kteří sem přišli hlásat evangelium. Není divu, vždyť archeologické nálezy na blízké hoře Klášťov odkryly obrovské pohanské obětiště.
Jako táborové téma jsme tedy zvolili Cyrila a Metoděje. Na začátku tábora zakusili Cvrčci, jak se žilo pohanům. Kníže Rostislav se přesvědčil o jejich nelehkém osudu a tak vyslal poselstvo do Byzance. Tak se táborníci ocitli v dalekém Orientu, kde mohli na perském koberci vychutnávat podivné lahůdky. Čekaly je však také těžké úkoly: přesvědčit císaře, aby poslal na Moravu vzdělané učitele, kterým budou Slované rozumět. Dále museli nalézt Konstantina a Metoděje a podniknout s nimi dobrodružnou plavbu na poloostrov Krym, kde nalezli ostatky sv. Klimenta. Poselstvo, které se vrátilo z Byzance, přivítali Slované upečenými pohankovými plackami. Táborníci se stali učedníky soluňských bratří a odvážně káceli pohanské modly. Naučili se krásnému slovanskému písmu a dokonce namalovali vlastní ikonostas, který byl vztyčen na kopci. Večer u něj byla slavena mše svatá naším otcem Petrem Přádkou SJ.
Zdárně se rozvíjející mise však byla trnem v oku některým lidem, a tak museli táborníci odejít společně s Cyrilem a Metodějem hájit své úmysly do Říma. Úspěšnou obhajobu slovanské bohoslužby jsme oslavili v Římě (ve Vizovicích) výbornou italskou zmrzlinou a slovanské bohyně (kuchařky Dáša & Dáša) nám upekly tradiční italskou pizzu. (Se smrtí Cyrila v Římě to však nemá nic společného.)
Při zpáteční cestě však byl Metoděj zajat a tak jej bylo nutné následující den osvobodit. Po návratu na Moravu se Metoděj opět pustil spolu se svými žáky pilně do práce. V noci se odvážně vypravili zlomit moc zlého šamana.
Další den se události daly rychle do pohybu. Po Metodějově smrti byli jeho žáci vypuzeni z Velké Moravy a tak si postavili své vlastní kláštery v okolních zemích. Nejprve ale museli získat povolení od panovníka a vyčistit les od odpadků. V klášterním skryptoriu pak vytvořili krásné životopisy Cyrila a Metoděje.
Děti také na vlastní kůži zakusily rozdělení církve, k němuž došlo v roce 1054, a podílely se na snahách o její sjednocení. Dopoledne totiž hrály hry, kde každý vše dělal na vlastní pěst a odpoledne naopak spolupracovaly.
Na táborech bývá zvykem, že vedoucí připravují hry pro děti. V závěru tábora však byly tyto role vyměněny. Děti si připravily hry pro vedoucí, kteří pak museli podniknout dobrodružnou cestu kolem světa, podat artistické výkony při konstruování hromadných figur a sáhnout až na dno svých sil.
Tábor v Bratřejově je významným příspěvkem k tomu, aby u dětí zůstala cyrilometodějská tradice živá.

Mgr. Petr Hudec

Tábor s jezuitskou tématikou v Bratřejově 2006
V prázdninovém termínu 15. - 22. 7. 2006 se uskutečnil tábor, kterého se účastnilo 22 dětí z velehradské farnosti. Tábor byl vyvrcholením celoroční činnosti skupinky dětí, která si říká „Cvrčci.“ Každoročně bývá voleno jednotící hlavní téma, které formuje celotáborovou hru. V jubilejním roce Tovaryšstva Ježíšova nemohlo být jiné, než ignaciánské. Zrodil se ambiciózní plán seznámit děti během týdne s celými jezuitskými dějinami od narození zakladatele, až po návrat jezuitů na Velehrad v roce 1990, respektive rozvinout v nich pozitivní vztah k jezuitům i k církvi samé.
Vesnička Bratřejov na Zlínsku se tedy stala vyprahlou španělskou krajinou, kde děti společně s Ignácem zápasily o rytířskou čest v brnění z lepenky, stavěly pro raněného důstojníka lazaret, prožily s ním obrácení i rytířské bdění na hoře Montserrat, kde byla v noci sloužena mše za svitu loučí. Tu slavil společně s dětmi farář velehradské farnosti, otec Petr Přádka, SJ. Jako Ignác odevzdal Panně Marii svůj meč, děti jí odevzdávaly to, čeho se chtěly vzdát, obětovat. Výlet do nedalekých Vizovic se stal symbolem Ignácovy askeze v Manrese i jeho poutí.
V následujících dnech se děti s nadšením pustily do jihoamerických misií inspirovány filmem Misie s hudbou od Ennio Morriconeho. Jeho hudba zaujala naše divochy stejně jako indiány, takže se nikdo neodvážil dlouho po doznění tónů promluvit. Mladí misionáři si na vlastní kůži vyzkoušeli metodu inkulturace, když se snažili připravit katechezi pro indiány. Následující den je však už čekala dobrodružná plavba do Indie se svatým Františkem Xaverským a misionářské úsilí v Asii. Zatímco je sv. František opustil před branami Číny, děti se pustily společně s dalšími zapálenými jezuity do christianizace země za velkou Čínskou zdí. Aby bylo jejich úsilí úspěšné, zřekli se mladí misionáři svého způsobu stolování, a tak se na oběd jedlo rizoto dřevěnými paličkami. Večer posedávali na poduškách při rozsvícených svících a čadících tyčinkách a pili voňavé čaje. Zakreslili čínskému císaři mapu jeho země a snažili se vzdělat ve hvězdářství, aby si získali respekt čínských učenců. Takto zoceleni přežili zrušení jezuitského řádu, se kterým spoluprožívali exil v Rusku. Přijali také pozvání k péči o poutní místo Velehrad. V noci čekalo nic netušící táborníky velké překvapení. Do objektu vnikli ve dvě hodiny ráno příslušníci Stb, všechny shromáždili do jídelny, kde byly překvapeným dětem zavázány oči. Následně byly vyvedeny ven a vlečeny na laně ke kostelu, kde jim byl za svitu loučí přiblížen osud jezuitů za komunismu. Jistě bude řada z nich již nadosmrti vědět, co to byla Akce „K“ v padesátých letech. Ráno se však děti probudily do slunného dne, a tak je čekal návrat na Velehrad - stejně jako jezuity v roce 1990.
Celý tábor lze vyhodnotit jako mimořádně vydařený jak co do spolupráce týmu vedoucích, tak i dětí. Vždyť jejich takřka jediná výtka na naši adresu byla, že tábor byl příliš krátký. Děti si kromě mnoha zážitků odvezly trička se sluncem na hrudi, uprostřed něhož se vyjímá monogram IHS. Doufáme, že se nám podařilo přispět k tomu, aby se za Krista nestyděly, aby jej hrdě nosily na srdci a byly jeho svědky v rodině, ve farnosti ve škole. Zaslechli jsme, jak se domlouvaly, že si trička oblečou ve stejný den a půjdou s nimi všichni do školy.
Uprostřed všech pesimistických zpráv Vám s potěšením sděluji, že Velehradská farnost je živým společenstvím, kde je přítomna naděje pro budoucnost!
Mgr. Petr Hudec
Zapálení jezuité
(táborová hymna; slova a nápěv Mgr. P.Hudec)

Cítíte to taky, něco hoří, i když není vidět žádný dým,
to si to k nám jezuita hasí, doprovázen stále Pánem svým,
před sebou ho vidí ve všech lidech, i za jménem nosívá SJ,
zapálí vás pro něj během chvíle, už mně hoří košula ou jé!

Pohni kostrou, vylez i ty, tajně v černém bezu skrytý,
pojď a zpívej s námi hity pro zapálené jezuity,
radost, pokoj v duši, ta ti víc než smutek sluší,
od všech protivů se liší Ježíšovi tovaryši.



tábor Pačlavice 2006


tábor Sobotín 1999


tábor Švábenice 1997


tábor Lubina u Kopřivnice 1996


schůzka "ve čtyři u Stojanova"

Tábor Pačlavice 2010

Vyhledávání
Ke stažení
Naše děti a mládež zveme ve středu 30.8. na zahradu u fary na táborák na závěr p...
V expozici Bible pro malé a velké máte možnost do 10. září shlédnout kopii nejvě...
V Cyrilce je do konce prázdnin výstava pravoslavných ikon z Bulharska.
Zveme vás do baziliky na "Cyklus varhanních koncertů k významným výročím církevn...

Římskokatolická farnost Velehrad ® 2017 This page is Valid XHTML 1.0 Transitional | Engine by Business Route 2.2 © Václav Kusák Oryx Group 2017