SPOLEČENSTVÍ MLADÝCH

Ve farnosti se během školního roku schází každý pátek dvě společenství dětí, která si říkají Cvrčci. Obě skupinky, dělící se na mladší a starší, jsou otevřeny všem dětem, které zde mají možnost získat smysl pro společenství a rozvíjí zde přirozeně také svůj duchovní rozměr.

Děti se schází každý pátek v 16:00 u fary. Na připravený program navazuje dětská mše, která začíná v bazilice v 18:00. Během roku se pořádají také výlety a poutě.

Celoroční činnost každoročně vyvrcholí prázdninovými pobyty na farách v atraktivním prostředí.

Cvrčci si vytvořili své vlastní stránky, kde jsou aktuální informace o jejich činnosti: www.cvrcci.blog.cz

Tábor Pačlavice 2010

Letošní téma bylo sice pohádkové, ale i tak zde byla spousta příležitostí k zamyšlení nad jedinečným příběhem Letopisy Narnie, kde je možné úplně všechno...
A proto jsme se hned mohli setkat s Polly a Digorym, na které se “pověsila” zlá čarodějnice Jadis z Charnu. Po mnohých peripetiích s touto osobou jsme se ocitli na místě, kde se rodila nová země ....... nic krásnějšího si nejde ani představit než vidět bájného Aslana - tvůrce všeho, který nás vždy bude ochraňovat.
Po krátkém spánku jsme byli vzbuzeni nepříjemným zvukem sirén, které značily nebezpečí, a proto se všichni museli urychleně schovat do krytů, neboť začala válka. Díky tomu jsme se však mohli setkat se sourozenci Pevensiovými a spolu s nimi se dostat kouzelnou skříní na planinu lucerny v Narnii. V tuto dobu zde vládla čarodějnice Jadis. Její vláda byla chladná a celá země byla pokryta věčným sněhem a ledem. Avšak nic nemá věčné trvání a postupem času zásluhou Petra, Zuzany, Lucinky, Edmunda a jejich narnijských kamarádů se začala vláda Jadis lámat. Výrazným znamením toho bylo setkání se Santa Clausem, který obdaroval Pevensiovy děti vzácnými dárky. Ani naši Cvrčci nezůstali bez dárků, a protože byli celý rok hodní, dostali krásná nová trička a další drobnosti.
Navštívili jsme i další země okolo Narnie jako Kalormen, kde jsme se seznámili s tarkínou Aravis a mladým Šastou, kteří právě do Narnie utíkali spolu s narnijskými koni Hwin a Bríhy-hinny-brinny-huhy-ha (zkráceně Brí).
Spolu s princem Kaspianem, jemuž jsme nejprve pomohli získat jeho právoplatné místo krále Narnie, jsme se vydali na plavbu oceánem, abychom našli ztracené lordy, které nechal vyhnat ze země jeho zlý strýček Miráz. Doputovali jsme na Zlaté ostrovy a až na samotný konec světa, kde jsme se rozloučili s našim přítelem Rípčípem.
V posledních dnech jsme museli spolu s Čvachetkou, Jill a Eustacem překonat spoustu překážek, abychom se dostali do „Labyrintu světa,“ kde jsme mohli nalézt prince Riliana, ačkoliv se zdálo, že vše je proti nám.
Když jsme se s Jill a Eustacem dostali do Narnie naposled, našli jsme zemi ve zmatku. Jeden strašný opičák přesvědčil svého kamaráda Zmatlíka, aby se oblékl do lví kůže a vydával jej za Aslana. Všichni tvorové žijící v Narnii jsou z celé situace zmatení, protože jej nikdy neviděli. Aby byla sláva Narnie zachráněna, přispěchali na pomoc i král Petr, Edmund a Lucinka. O osudu Narnie však už bylo dávno rozhodnuto. A tak jsme se přes všechny překážky dostaly do nové a ještě lepší Narnie.
Na závěr bychom chtěli poděkovat kuchařskému duu, které se o nás staralo - tetě Dáši a tetě Martě. Našim dobrým jezuitům, kteří nás v našem díle podporují, a také všem, kdo na tábor jeli, ať už jako děti nebo vedoucí. Velké DÍKY a za rok se budeme těšit na nová dobrodružství!

Bedla

Tábor Radějov 2010

Co by to bylo za rok, kdybychom se letos nevypravili s mladšími Cvrčky na tábor. A že to tento rok bylo putování daleké. Dostali jsme se až do dob, kdy v dalekých zemích žila moudrá otrokyně Šahrazád, která vyprávěla svému sultánovi každý večer pohádku či příběh.
V termínu od 9. - 16. 7. 2010 jsme se tedy vypravili spolu se 17 dětmi do námi již navštívené vesničky Radějov s místem určení fara. Zde jsme si každý večer promítli více či méně známý příběh, jako například Alibaba a čtyřicet loupežníků, O Sindibádovi mořeplavci, O ebenovém koni a jiné, na které navazovaly další den nejrůznější putování, hry a aktivity.
Během osmidenního pobytu jsme prožili spoustu zábavy, dobrodružství, ale i napínavých chvil – kupříkladu když nás jednu noc přepadla písečná bouře a my jsme se museli evakuovat do okolí a počkat až bouře přejde.
Díky horkému letnímu počasí, které nás lépe adaptovalo na pouštní klima, jsme se také vypravili na výlet do nedaleké Strážnice. Zde jsme navštívili koupaliště, kde se nám moc líbilo. Tady byla možnost získat dalšího z 9 cvrčíků (hladu, mlčení, mrštnosti, plavce, míření, umění, moudrosti, ranhojiče, síly), a to Cvrčíka plavce.
Domů jsme se vrátili všichni zdraví, plní zážitků a dojmů, z kterých můžeme čerpat po celý rok, a již teď se těšíme na další prázdniny a léto.

Šárka Daňková

Tábor Bratřejov 2009

„Quo vadis? Ptá se starý nápis.“ Tak zní úryvek z táborové hymny Bratřejova 2009 a zároveň prozrazuje téma našeho desetidenního pobytu (24.7. – 2.8.) v krásném prostředí vizovických vrchů. Ano, přesně na tuto dobu se 25 táborníků z velehradské farnosti přeneslo do reálií světoznámého románu Henryka Sienkiewicze, jehož překlad zní „Kam kráčíš?“ Na tuto otázku jsme hledali odpověď i my, snažili se víc poznat sami sebe i jeden druhého. Příležitostí k tomu bylo hodně, třeba když jsme při velkém požáru museli opustit hořící Řím, sbalit nejnutnější věci, přenocovat za jeho hradbami a celý další den v potu tváře, hladoví, žízniví, unavení a vysílení těžce hledat cestu zpět.
Nicméně po celou dobu jsme pociťovali, že Bůh nás, první křesťany, neopouští, a dobře se o nás stará. Dával nám to hojně pocítit zvláště péčí našich bravurních kuchařek Dáši a Majdy Maděrových, které do svých služeb povolal sám náročný císař Nero. Hostiny, při kterých zase on obdařil své poddané neopakovatelným pěveckým a básnickým uměním, stály za to. Nikdo neváhal zaplatit za ně vysoké vstupné. Platidlem byly denáry, jejichž jednotlivé bankovky se pyšnily tvářemi postav Nerona, Augusty, Lygie, Marka Vinicia, Petronia a dalších.
Útěkem z Říma ani ukřižováním sv. Petra však náš příběh nekončil. Dovolili jsme si posunout se v dějinách ještě kousek dál za konec Sienkiewiczova románu, a to až do roku 313, kdy bylo císařem Konstantinem křesťanství prohlášeno za oficiální náboženství. Náš tábor tedy končil radostně a s nadějí, že všechno, co nás čeká, bude dobré. Třeba i tábor příští.

Mgr. Irena Jurčíková

Tábor Dědice 2009

Jako každý rok jsme se i letos vypravili na tábor s malými cvrčky v termínu od 12. do 19. července 2009. Tentokrát jsme zavítali do Dědic u Vyškova. Letošním tématem byli čeští světci, které jsme v průběhu celého týdne poznávali. Seznámili jsme se sv. Václavem, jeho babičkou sv. Ludmilou, dále pak se sv. Vojtěchem, sv. Prokopem, sv. Anežkou a v neposlední řadě také se sv. Janem Nepomuckým. Díky bohatému programu a množství her se děti měly možnost nejen něco dozvědět, ale také pobavit, vydovádět a poznat mezi sebou. Jeden den jsme již tradičně věnovali celodennímu výletu. Naším cílem se stal Dinopark ve Vyškově, což pro mnohé z nás byla nová zkušenost. Kromě různých sportovních aktivit a dobrodružných her, se děti věnovaly i kreativním činnostem, kdy buď něco vyráběly nebo hrály divadlo, které si pro nás, vedoucí, vymyslely. Poslední večer byly děti odměněny za své celotáborové snažení diplomy a balíčky s dárky, které si samy měly možnost vybrat v hrobu sv. Anežky, kterým se stala kaple na místní faře. Věříme, že si každý z nás odvezl spoustu zážitků a už teď se těšíme na to, co zase příští rok společně zažijeme.

Šárka a Áďa

Vše začalo prohlídkou fary a okolí. Během výkladu ve sklepě, kde byl vystaven velmi cenný a unikátní výtisk Bible, sem vtrhla „velehradská mafie“ a Bibli ukradli. Z nás se tedy stali agenti s posláním najít tuto ztracenou knihu. Prošli jsme agentským výcvikem, který byl náročný jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Stálo nás to spoustu úsilí a energie, ale nakonec se do Bible povedlo vrátit ztracené příběhy o Kainu a Ábelovi, o Davidovi, jež s pomocí praku zabil obra Goliáše, dozvěděli jsme se i něco o Samsonovi a jeho síle ukryté ve vlasech, řešili jsme záhady po boku moudrého krále Šalamouna, dramaticky jsme ztvárnili příběh o Tobijášovi a jeho průvodci archandělu Rafaelovi, uspořádali jsme svatbu v Káni Galilejské a trochu okusili i z Apokalypsy, Janova zjevení.

Tábor Hruška 2008

I tento rok se mladší cvrčci vypravili na tábor, který se konal na přelomu prázdnin od 28.7. do 3.8.2008 v Hrušce poblíž Němčic na Hané.Letos se děti vypravily na cestu kolem světa pod dohledem zkušeného badatele Kristiána. Během týdne se nám podařilo objet Slovensko, Španělsko, Finsko a Anglii. Procestovali jsme také celou Afriku, Ameriku, Asii a Austrálii. Děti na cestách zažívaly radosti i starosti, které je potkávaly na každém kontinentě. Ve všech zemích jsme se také setkali s místními obyvateli, ať už šlo o skoty nebo asiaty. Po složení mapy, jejíž část dostávaly děti každý den a za splnění nutných úkolů jsme se mohli všichni živí a zdraví vrátit domů do náručí svých maminek.

Tábor Cvrčků v Bratřejově 28.7. - 5.8.2007

V letošním roce se vypravily starší děti z velehradské farnosti - „Cvrčci“ opět do Bratřejova u Vizovic. V pověstech je spojováno toto místo s působením bratří Konstantina a Metoděje, kteří sem přišli hlásat evangelium. Není divu, vždyť archeologické nálezy na blízké hoře Klášťov odkryly obrovské pohanské obětiště.
Jako táborové téma jsme tedy zvolili Cyrila a Metoděje. Na začátku tábora zakusili Cvrčci, jak se žilo pohanům. Kníže Rostislav se přesvědčil o jejich nelehkém osudu a tak vyslal poselstvo do Byzance. Tak se táborníci ocitli v dalekém Orientu, kde mohli na perském koberci vychutnávat podivné lahůdky. Čekaly je však také těžké úkoly: přesvědčit císaře, aby poslal na Moravu vzdělané učitele, kterým budou Slované rozumět. Dále museli nalézt Konstantina a Metoděje a podniknout s nimi dobrodružnou plavbu na poloostrov Krym, kde nalezli ostatky sv. Klimenta. Poselstvo, které se vrátilo z Byzance, přivítali Slované upečenými pohankovými plackami. Táborníci se stali učedníky soluňských bratří a odvážně káceli pohanské modly. Naučili se krásnému slovanskému písmu a dokonce namalovali vlastní ikonostas, který byl vztyčen na kopci. Večer u něj byla slavena mše svatá naším otcem Petrem Přádkou SJ.
Zdárně se rozvíjející mise však byla trnem v oku některým lidem, a tak museli táborníci odejít společně s Cyrilem a Metodějem hájit své úmysly do Říma. Úspěšnou obhajobu slovanské bohoslužby jsme oslavili v Římě (ve Vizovicích) výbornou italskou zmrzlinou a slovanské bohyně (kuchařky Dáša & Dáša) nám upekly tradiční italskou pizzu. (Se smrtí Cyrila v Římě to však nemá nic společného.)
Při zpáteční cestě však byl Metoděj zajat a tak jej bylo nutné následující den osvobodit. Po návratu na Moravu se Metoděj opět pustil spolu se svými žáky pilně do práce. V noci se odvážně vypravili zlomit moc zlého šamana.
Další den se události daly rychle do pohybu. Po Metodějově smrti byli jeho žáci vypuzeni z Velké Moravy a tak si postavili své vlastní kláštery v okolních zemích. Nejprve ale museli získat povolení od panovníka a vyčistit les od odpadků. V klášterním skryptoriu pak vytvořili krásné životopisy Cyrila a Metoděje.
Děti také na vlastní kůži zakusily rozdělení církve, k němuž došlo v roce 1054, a podílely se na snahách o její sjednocení. Dopoledne totiž hrály hry, kde každý vše dělal na vlastní pěst a odpoledne naopak spolupracovaly.
Na táborech bývá zvykem, že vedoucí připravují hry pro děti. V závěru tábora však byly tyto role vyměněny. Děti si připravily hry pro vedoucí, kteří pak museli podniknout dobrodružnou cestu kolem světa, podat artistické výkony při konstruování hromadných figur a sáhnout až na dno svých sil.
Tábor v Bratřejově je významným příspěvkem k tomu, aby u dětí zůstala cyrilometodějská tradice živá.

Tábor s jezuitskou tématikou v Bratřejově 2006

V prázdninovém termínu 15. - 22. 7. 2006 se uskutečnil tábor, kterého se účastnilo 22 dětí z velehradské farnosti. Tábor byl vyvrcholením celoroční činnosti skupinky dětí, která si říká „Cvrčci.“ Každoročně bývá voleno jednotící hlavní téma, které formuje celotáborovou hru. V jubilejním roce Tovaryšstva Ježíšova nemohlo být jiné, než ignaciánské. Zrodil se ambiciózní plán seznámit děti během týdne s celými jezuitskými dějinami od narození zakladatele, až po návrat jezuitů na Velehrad v roce 1990, respektive rozvinout v nich pozitivní vztah k jezuitům i k církvi samé.
Vesnička Bratřejov na Zlínsku se tedy stala vyprahlou španělskou krajinou, kde děti společně s Ignácem zápasily o rytířskou čest v brnění z lepenky, stavěly pro raněného důstojníka lazaret, prožily s ním obrácení i rytířské bdění na hoře Montserrat, kde byla v noci sloužena mše za svitu loučí. Tu slavil společně s dětmi farář velehradské farnosti, otec Petr Přádka, SJ. Jako Ignác odevzdal Panně Marii svůj meč, děti jí odevzdávaly to, čeho se chtěly vzdát, obětovat. Výlet do nedalekých Vizovic se stal symbolem Ignácovy askeze v Manrese i jeho poutí.

V následujících dnech se děti s nadšením pustily do jihoamerických misií inspirovány filmem Misie s hudbou od Ennio Morriconeho. Jeho hudba zaujala naše divochy stejně jako indiány, takže se nikdo neodvážil dlouho po doznění tónů promluvit. Mladí misionáři si na vlastní kůži vyzkoušeli metodu inkulturace, když se snažili připravit katechezi pro indiány. Následující den je však už čekala dobrodružná plavba do Indie se svatým Františkem Xaverským a misionářské úsilí v Asii. Zatímco je sv. František opustil před branami Číny, děti se pustily společně s dalšími zapálenými jezuity do christianizace země za velkou Čínskou zdí. Aby bylo jejich úsilí úspěšné, zřekli se mladí misionáři svého způsobu stolování, a tak se na oběd jedlo rizoto dřevěnými paličkami. Večer posedávali na poduškách při rozsvícených svících a čadících tyčinkách a pili voňavé čaje. Zakreslili čínskému císaři mapu jeho země a snažili se vzdělat ve hvězdářství, aby si získali respekt čínských učenců. Takto zoceleni přežili zrušení jezuitského řádu, se kterým spoluprožívali exil v Rusku. Přijali také pozvání k péči o poutní místo Velehrad. V noci čekalo nic netušící táborníky velké překvapení. Do objektu vnikli ve dvě hodiny ráno příslušníci Stb, všechny shromáždili do jídelny, kde byly překvapeným dětem zavázány oči. Následně byly vyvedeny ven a vlečeny na laně ke kostelu, kde jim byl za svitu loučí přiblížen osud jezuitů za komunismu. Jistě bude řada z nich již nadosmrti vědět, co to byla Akce „K“ v padesátých letech. Ráno se však děti probudily do slunného dne, a tak je čekal návrat na Velehrad - stejně jako jezuity v roce 1990.

Celý tábor lze vyhodnotit jako mimořádně vydařený jak co do spolupráce týmu vedoucích, tak i dětí. Vždyť jejich takřka jediná výtka na naši adresu byla, že tábor byl příliš krátký. Děti si kromě mnoha zážitků odvezly trička se sluncem na hrudi, uprostřed něhož se vyjímá monogram IHS. Doufáme, že se nám podařilo přispět k tomu, aby se za Krista nestyděly, aby jej hrdě nosily na srdci a byly jeho svědky v rodině, ve farnosti ve škole. Zaslechli jsme, jak se domlouvaly, že si trička oblečou ve stejný den a půjdou s nimi všichni do školy.
Uprostřed všech pesimistických zpráv Vám s potěšením sděluji, že Velehradská farnost je živým společenstvím, kde je přítomna naděje pro budoucnost!

tábor Sobotín 1999

tábor Švábenice 1997

tábor Lubina u Kopřivnice 1996

schůzka "ve čtyři u Stojanova"