poznávací výlet do Trnavy. S tímto městem nás pojí společný projekt nazvaný "Velehrad - Trnava, společné kořeny jezuitské kultury a vzdělávání". Ve snaze poznat blíže toto město jsme ujeli asi 100 km, než náš autobus zastavil nedaleko jezuitského kostela Nejsvětější Trojice. 50 lidí v rozmezí věku 2 - 70 let se pak v tomto chrámu účastnila slavení sobotní mše sv., při které koncelebrovali 4 kněží. Otcové jezuité nás pak pozvali do své rezidence na dobrý oběd, po kterém jsme se s vyškolenou průvodkyní vydali na pouť městem za poznáním jeho hlavních památek. Mnohé z nás překvapilo, kolik krásných staveb a kostelů se zde nachází. Dobrý dojem nám nepokazil ani stálý déšť. Odjížděli jsme s pocitem hezky prožité soboty. Ať Pán žehná společnému dílu na obou chrámech: v Trnavě i na Velehradě.Výlet do Vracova
.jpg)
Skupina asi 20 dětí s doprovodem se v sobotu 16. května 2009, v den svátku sv. Jana Nepomuckého, v 8:20 sešla na nádraží ve Starém Městě, aby následně nastoupila do vlaku a přemístila se po dvojím přesednutí do Bzence. Na tamním nádraží jsme se setkali s kamarádem, který nám ukázal cestu lesem do Vracova. Procházka přírodou byla skutečně osvěžující a pro děti příležitostí ke skotačení. Asi po hodině putování jsme se zastavili u rybníčku na svačinku. Odtud byl už jen kousek do Vracova a my jsme hned zamířili do místního kostela sv. Štěpána, kde jsme slavili mši sv. ze svátku mučedníka zpovědního tajemství sv. Jana. Po bohoslužbě jsme pak obsadili místní zahradu a využili připraveného ohniště k špekáčkovému obědu. Děti se pak oddaly pod vedením mládežnických vedoucích hrám na volném prostoru. Radost prožívaných okamžiků nezkazila ani krátká přeháňka, na jejíž pokyn jsme se vydali zpět na nádraží a vyčkali příjezdu vlaku směrem na Velehrad. Fota lze vidět ve fotogalerii.Pouť ke hrobu apoštola národů sv. Pavla
Při výročí 2000 let od narození tohoto apoštola byl vyhlášen papežem Benediktem XVI. Jubilejní rok sv. Pavla. Proto vznikl nápad navštívit místa spojená s životem a utrpením tohoto významného světce.
Celé přípravy vyvrcholily v neděli 3. května 2009, kdy jsme nasedli do autobusu a vydali se na naši pouť.
Večer jsme vyjeli z Velehradu a přes noc se dostali přes Rakousko až do Itálie. Kolem poledne jsme při krátké zastávce navštívili katedrálu v Orvietu, kde jsme měli první společnou mši svatou v kapli, kde se uchovává plátno (korporál) zbrocené krví Kristovou. Poté jsme se vydali na poslední část naší cesty směrem k Římu.
V úterý ráno jsme se společně vypravili na cestu ke Kalixtovým katakombám – místu, kde se nacházely pohřebiště a kde se zde skrývali křesťané v dobách jejich pronásledování. Odtud jsme se přesunuli k místu zvanému Tre Fontane (Tři prameny); zde byla sv. Pavlu setnuta hlava a po jejím dopadnutí na tři místa vytryskl na oněch místech pramen čisté vody. Tento den jsme navštívili matku kostelů jak je nazývána bazilika sv. Jana v Lateránu. Na závěr jsme navštívili Centrum Aletti, kde jsme byli mile přijati kardinálem Tomášem Špidlíkem SJ.
Středa je v Římě pro všechny poutníky spojena s audiencí se Svatým otcem na Svatopetrském náměstí. Při této audienci Sv. otec zdraví poutníky podobně jako při známých pozdravech Urbi et Orbi. Nás papež pozdravil takto: „Vítám poutníky z Velehradu! Dnes se slaví svátek svatého Jana Sarkandra. Tento kněz dokázal žít velikonočním tajemstvím: Spasitel byl pro něho sílou i v mučednické smrti. Nechť i vy čerpáte sílu z Kristova kříže a zmrtvýchvstání. Z celého srdce vám žehnám. Chvála Kristu!“. Takové pozdravení jsme s radostí přijali. Po audienci si mohl každý zvolit svůj program návštěvy Vatikánu. Možností byla celá řada: bazilika sv. Petra, podzemní katakomby s hroby papežů, kupole baziliky s výhledem na celý Vatikán i Řím nebo Vatikánská muzea, jejichž součástí je známá Sixtinská kaple. Den jsme zakončili procházkou kolem Andělského hradu přes Andělský most směrem k jezuitskému hlavnímu kostelu Il Gesu, kde se nachází hrob sv. Ignáce z Loyoly. V jeho pokojíčku ve vedlejší koleji jsme slavili mši svatou.
První část čtvrtečního dne patřila návštěvě baziliky sv. Pavla za hradbami, která byla zbudována nad hrobem apoštola. Na tomto místě jsme sloužili mši spolu s naším průvodcem P. Miroslavem Heroldem SJ a vykonali modlitby spojené se získáním plnomocných odpustků. Odtud jsme se vraceli zpět do centra. Prošli jsme kolem Kolosea, Piazza Venezia, zasedli do lavic na Gregoriánské univerzitě, pokochali se pohledem na Fontánu di Trevi, do níž mohl každý hodit alespoň cent s přáním se do „věčného města“ vrátit, shlédli Španělské náměstí se Španělskými schody, vyšli jsme na vyhlídku nad Římem. Procházku jsme zakončili u jedné ze čtyř hlavních bazilik Santa Maria Maggiore.
Pátek byl naším posledním dnem v Římě. Proto jsme navštívili jednu z bazilik menších, baziliku sv. Kříže v Jeruzalémě, která je titulární bazilikou našeho kardinála Miloslava Vlka a kostel sv. Klimenta, kde jsou uloženy ostatky sv. Konstantina. V posledních hodinách našeho pobytu ve Věčném městě byl ponechán prostor pro individuální program. Někteří z nás navštívili ještě Vatikánská muzea, jiní zamířili na procházku po dalších místech, která jsme nestihli shlédnout. Čas pro náš pobyt v Římě se však již naplnil. V podvečer vyrazil autobus směr domov. Ale přece jen nás čekala ještě jedna zastávka na zpáteční cestě. Byl to slovinský Maribor a jeho kostel Panny Marie Matky Církve, na jehož výzdobě pracoval i Otmar Oliva.
Na závěr musíme poděkovat otci Petru Přádkovi SJ, který tuto pouť vymyslel, Robertu Svatoňovi, překladateli a příležitostnému průvodci a také velké díky patří otci Miroslavu Heroldovi SJ za jeho odborný výklad a roli průvodce, jíž se zhostil skvěle.
Fotografie lze nalézt ve Fotogalerii.
Petra Zajícová
.jpg)
4. října 2008 se v katolické církvi slaví památka sv. Františka z Assisi. V tento den se skupina asi 20 dětí s doprovodem sešla na nádraží ve Starém Městě u Uh. Hradiště, aby po půlhodinové projížďce vlakem stanuli na nádraží v Malenovicích u Zlína. Za deště jsme se přemístili do místního kostela sv. Mikuláše, abychom tam slavili mši sv.. Pro deštivé počasí jsme opustili původní plán putovat k místní kapličce v lese. Místní farář nám nabídl k dispozici dvou faru vybavenou krbem a dalšími zajímavostmi pro děti přitažlivými. Tak jsme měli možnost vytáhnout své špekáčky a v krbu je připravit k dobrému obědu. Děti se pak vrhly do hořejší místnosti skvěle vybavené pro zábavu. Kalčo, ping pong, kulečník, TV hry a stolní hry se staly zábavou pro všechny na celé odpoledne. Ani se nechtělo odcházet na zpáteční spoj na nádraží. Tak se den výletní díky počasí změnil v den plný her. Prý to bylo skvělé, říkaly děti. Fota lze vidět ve fotogalerii.
V den Panny Marie, Prostřednice všech milostí, 8. května 2008, se konal náš jarní výlet. V 9 hodin se sešel na nádraží ve Sterém Městě nečekaný počet účastníků. Jízdenka do Bystřice p.H. byla žádána pro 60 lidí. K tomu nutno připočíst asi 20 dětí pod 6 let. Na posvátnou horu pak dorazili ještě někteří na čtyřkolkách. Takže mši sv. v 11:30 slavilo z naší farnosti asi 90 lidí. Po mši sv. pak všichni nedočkavě spěchali k ohništi v areálu za poutními domy, kam nám duchovní správce P. Jiří Šolc SJ nechal dopravit špekáčky a k tomu potřebné ingredience včetně sodovek. Po nasycení se mládež s dětmi vrhli do skotačení a her a pak obešli místní stánky, aby tam zanechali přebytky svých peněz. Před třetí hodinou se pak skotačící houf rozběhl srázem s hory dolů, aby stihl zpáteční vlak. Byl to výlet vynikající kvality. Skvělé počasí přispělo k radosti z dobře ztráveného času. Fota lze najít ve fotogalerii.
Pak už statečně stoupali na vrcholek Barborky. Tam ve 13:00 slavili v kostele mši sv. Po ní se každý rád ohřál u plápolajícího ohně, snědl jeden nebo dva špekáčky a zapil horkým čajem, kteréžto věci přivezl Cvrček svým "zelenáčem" až na vrcholek. Ve 3 hodiny jsme se za občasného deště vydali stejnou cestou zpět a v pět už byli ve svých domovech. I když sychravé počasí asi mnohé odradilo od účasti, ti, co přišli, nelitovali hezky prožitého dne.
Příští den patřil prohlídce Krakova, města s bohatou historií a nejlépe zachovaným historickým jádrem v celém Polsku. Wawel, spirituální svatyně polského národa, kterou lze přirovnat k Pražskému hradu se Svatovítskou katedrálou, historické centrum s mnoha kostely, jehož srdcem je Rynek Glowny, židovská čtvrť Kaziměř s tajemnou atmosférou, synagogami a hřbitovem – to všechno spoluutváří atmosféru krásného města, kde je již silně patrný vliv Východu. V podvečer se s poutníky setkala v Klášteře Božího milosrdenství sestra Benediktina, Slovenka, která vstoupila do kongregace Božího milosrdenství. Toto místo na duchovní mapě Evropy je spojováno se sestrou Faustynou Kowalskou a poselstvím, které věřícím zanechala. Ikonou této spirituality je známý obraz Božího milosrdenství. Sestra Benediktina ve svém svědectví zdůraznila důležitost skutečné důvěry v Boha.
Následující den jsme se po mši v kapli zjevení chtěli rozloučit a odcestovat do solných dolů ve Věličce. Rádi bychom Vám líčili krásy solných dolů, které jsou zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. Museli jsme však čekat, až se vyšetří noční krádež vybavení našeho autobusu. Aby toho nebylo málo, na krakovském předměstí vjel na červenou do pruhu, kam jsme přejížděli, taxík. Drobná nehoda nás na několik hodin zdržela, takže jsme si museli nechat o dolech jen zdát. Malou kompenzací byla návštěva ve Wadovicích, rodišti zesnulého papeže Jana Pavla II. Poutníky přesto zcela neopustila dobrá nálada a s poutním zájezdem byli spokojeni.
Na závěr tedy zbývá říci: Nepodceňujme Polsko, protože je krásné a současně nepřeceňujme zbožnost jeho obyvatel.
Mgr. Petr Hudec
Letošní rok, rok 2006, je velmi významným rokem pro Tovaryšstvo Ježíšovo. Připomínáme si v něm totiž tři důležitá jubilea: 500 let od narození sv. Františka Xaverského a bl. Petra Fábera a 450 let od smrti zakladatele řádu, sv. Ignáce z Loyoly. V rámci tohoto jubilejního roku uspořádala velehradská farnost putovní pouť po místech souvisejících s těmito světci a také po dalších významných poutních místech Evropy. A tak jsme během 14-ti dní (30.4.-13.5.) postupně projeli Rakousko, Itálii, Francii, Španělsko, Švýcarsko a Německo. Kdybychom se chtěli podělit o všechny zážitky a dojmy, bylo by to na dlouhé povídání, a tak se zmíním jen o těch nejintenzivnějších a nejdůležitějších.
Po zastávkách v Turíně a v La Salette jsme dorazili do Lurd, na které jsme se všichni moc těšili a které byly pro mnohé vrcholem celé poutě. Protože jsme v nich byli téměř tři dny, měli jsme možnost pořádně zakusit ducha tohoto místa a načerpat mnoho posily a povzbuzení. Zúčastnili jsme se mezinárodní mše svaté v bazilice sv. Pia X., světelného průvodu nádvořím areálu, při kterém zazněla modlitba růžence i v češtině, společné křížové cesty… Zvláštním privilegiem byla možnost sloužit mši svatou v bazilice Neposkvrněného početí Panny Marie u hlavního oltáře. Příčinou toho byla skutečnost, že s námi bylo celkem 10 kněží. Naší poutě se totiž zúčastnili i jezuité ze Slovenska a Polska, což bylo velmi přínosné a obohacující.
Ze slunečných Lurd jsme zamířili do ještě teplejšího Španělska, kde naší první zastávkou byl Javier - rodiště sv. Františka Xaverského. Tepla jsme si ale neužívali dlouho, protože jsme se dostali do Baskicka, pro které je typické mlhavé a sychravé počasí. Nicméně Loyola, rodiště sv. Ignáce, byla pro nás místem velmi silného duchovního zážitku. 40 km od Barcelony se nachází pohoří Montserrat. Ve výšce 720 m. n. m. leží benediktinský klášter, který je obklopen horami svérázného tvaru, které připomínají pilu - odtud také název: Montserrat totiž v katalánském jazyku znamená hora - pila. Pro Ignácův život byl Montserrat významným místem - zde zasvětil svůj život Bohu a Panně Marii a vzdal se všech privilegií, která jako šlechtický syn měl. Stal se mužem zcela chudým a odhodlaným pomáhat všem lidem ke spáse jejich duší. My jsme na Montserratu strávili dva dny - díky tomu jsme mohli podniknout také túry do okolí a zdolat nejvyšší horu Sant Jerome ve výšce 1236 m. n. m. Jedno dopoledne jsme také strávili v blízké Manrese, kde sv. Ignác přebýval několik měsíců. Modlil se zde, konal pokání a získával duchovní poznání.
Barcelona nás přivítala závratnou stavbou Antoni Gaudího - Sagrada Familia nám opravdu brala dech. V Barceloně se ovšem nachází i jiný skvost, a ten je k nahlédnutí v jezuitském kostele: jedná se originální meč, který zanechal sv. Ignác na Montserratu při svém nočním bdění.
Návrat do Francie byl zpříjemněn půldenní zastávkou u moře, ve kterém jsme se koupali - na začátku května to byl poměrně odvážný čin!!! Ve Francii jsme pak postupně navštívili a poznali tato místa: Avignon, Le Puy en Velay, Paray le Monial, Cluny, Lyon, Ars. Posledním místem ve Francii, které jsme navštívili před tím, než jsme se přes Švýcarsko vydali směr domov, byl Villaret. Jde o rodiště bl. Petra Fábera, ovšem najít toto místo bylo velmi nesnadné. Nejedná se totiž o žádné město v mapách zaznačené, ale o malou osadu čítající pouhých pár domků. Proto když jsme vystoupali po stráni do malé kapličky bl. Petru zasvěcené, panovala mezi námi skutečná radost z toho, že jsme toto místo objevili!
Před definitivním odjezdem domů jsme ještě strávili jeden den v německém Altöttingu, což je nejvýznamnější poutní místo Bavorska, s krátkou zastávkou v Marktlu am Inn, rodišti současného papeže Benedikta XVI.
Celá pouť byla pro nás všechny opravdu velkým přínosem, a proto je dobré poděkovat: P. Petru Přádkovi SJ za nápad, CK Veligradtour za skvělou organizaci a dobrému Bohu za to, že nad námi po celou dobu držel svou ochrannou ruku, provázel nás a naplňoval naše srdce radostí.
| Římskokatolická farnost Velehrad ® 2010 |  | Engine by Business Route 2.2 © Václav Kusák Oryx Group 2010 |