Ve dnech 6 – 8. května 2007 se uskutečnil poutní zájezd velehradské farnosti do Krakova. Datum a směr pouti se protínal v průsečíku, kterým je mimořádná osobnost moravské církve, Jan Sarkandr, který se narodil 20. prosince 1576 ve Skočově u Těšína (6. května je u nás slaven jeho svátek). Právě Skočov byl tedy první zastávkou poutníků v Polsku. Na náměstí v malém městečku se nachází rodný dům světce se stálou expozicí. Ve sklepení, které Poláci nazývají pivnicí, byla zřízena malá kaple, v níž nám sympatická průvodkyně zprostředkovala nejen informace o Janovi, ale také první kontakt s duší Polska. Klášter Božího milosrdenství s dominantou věže nové baziliky jsme spatřili až v podvečer, takže byl čas jen na ubytování a krátkou procházku.
Příští den patřil prohlídce Krakova, města s bohatou historií a nejlépe zachovaným historickým jádrem v celém Polsku. Wawel, spirituální svatyně polského národa, kterou lze přirovnat k Pražskému hradu se Svatovítskou katedrálou, historické centrum s mnoha kostely, jehož srdcem je Rynek Glowny, židovská čtvrť Kaziměř s tajemnou atmosférou, synagogami a hřbitovem – to všechno spoluutváří atmosféru krásného města, kde je již silně patrný vliv Východu.
V podvečer se s poutníky setkala v Klášteře Božího milosrdenství sestra Benediktina, Slovenka, která vstoupila do kongregace Božího milosrdenství. Toto místo na duchovní mapě Evropy je spojováno se sestrou Faustynou Kowalskou a poselstvím, které věřícím zanechala. Ikonou této spirituality je známý obraz Božího milosrdenství. Sestra Benediktina ve svém svědectví zdůraznila důležitost skutečné důvěry v Boha.
Následující den jsme se po mši v kapli zjevení chtěli rozloučit a odcestovat do solných dolů ve Věličce. Rádi bychom Vám líčili krásy solných dolů, které jsou zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. Museli jsme však čekat, až se vyšetří noční krádež vybavení našeho autobusu. Aby toho nebylo málo, na krakovském předměstí vjel na červenou do pruhu, kam jsme přejížděli, taxík. Drobná nehoda nás na několik hodin zdržela, takže jsme si museli nechat o dolech jen zdát. Malou kompenzací byla návštěva ve Wadovicích, rodišti zesnulého papeže Jana Pavla II. Poutníky přesto zcela neopustila dobrá nálada a s poutním zájezdem byli spokojeni. Na závěr tedy zbývá říci: Nepodceňujme Polsko, protože je krásné a současně nepřeceňujme zbožnost jeho obyvatel.