Poutní areál pro nevidomé

Poutní areál pro nevidomé

Velehrad – bazilika Nanebevzetí

Panny Marie a svatých
Cyrila a Metoděje

Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Historie
tohoto místa se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky
Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce
Veligrad, dnešního Starého Města, vybudovali svůj klášter. Právě
na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem
mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy
na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. A tak již
po staletí na Velehrad proudí tisíce poutníků, k nimž se v roce 1990
připojil také papež Jan Pavel II.
Zakladateli kláštera byli moravský markrabě Vladislav Jindřich se svým
bratrem Přemyslem Otakarem I. a olomoucký biskup Robert.
Výstavba kostela byla zahájena patrně v letech 1210 až 1215.
Jako většina cisterciáckých kostelů přijal patrocinium Nanebevzetí Panny
Marie. Spolupatronát Cyrila a Metoděje byl připojen v roce 1932
dekretem papeže Pia XI. Titulem bazilika minor byl kostel vyznamenán
v roce 1927 taktéž rozhodnutím papeže Pia XI. Významným mezníkem
v novodobých dějinách bylo udělení Zlaté růže papežem
Janem Pavlem II. v roce 1985.
Původní románsko-gotická bazilikální stavba byla budována podle
stavebních tradic cisterciáků, které charakterizovala krása prostých linií
a střídmá výzdoba. 99 metrů dlouhá
stavba byla rozvržena na půdorysu latinského kříže. Východní
stranu uzavírala pětice apsid. V této podobě se kostel do dnešních časů
nedochoval v důsledku tragických událostí, jež v průběhu dějin
cisterciácký klášter postihly.
V lednu roku 1421 přepadla a vypálila velehradské opatství husitská
vojska. Klášter poté zhruba 150 let chátral. Nesnadného úkolu obnovy se
ujal až opat Ekard ze Švobenu ve druhé polovině 16. století.
Středověkou podobu však kostel ztratil až

v důsledku obrovského požáru, který v klášteře vypukl v roce 1681.
V důsledku této pohromy byl kostel radikálně přestavěn.
Stavba byla zkrácena o chrámové průčelí s románským ústupkovitým
portálem a nahrazena novým, jemuž dominují dvě věže. Boční lodě
baziliky byly přezděny příčkami s pilastry, a tak vzniklo 14 samostatných
postranních kaplí, z nichž 10 má oltáře a pod podlahou krypty. Z křížení
lodí byla snesena vysoká renesanční věž a byla nahrazena barokní
kupolí s lucernou. Nyní je tedy bazilika dlouhá 86 metrů. Přes radikální
zásahy si kostel uchoval ve svých proporcích a půdorysném
schématu charakter románsko-gotické stavby.
V roce 1719 postihl baziliku další požár, který poškodil především
freskovou výzdobu a další části interiéru. Následky tohoto požáru byly
odstraňovány až do roku 1735.
Dne 28. září 1784 byl velehradský klášter zrušen císařem Josefem II.
Klášterní majetek byl rozchvácen, areál kláštera střídal majitele
a klášterní kostel se stal kostelem farním. Obnovy a rozvoje se dočkal
kostel v souvislosti se sílícím cyrilometodějským kultem a příchodem
jezuitů na Velehrad v roce 1890. Jezuité zřídili v objektu kláštera řádové
gymnázium, které bylo později zrušeno nacisty a poté komunistickým
režimem. V období komunismu byl do areálu přestěhován Ústav sociální
péče.
V roce 1990 se na Velehrad vrátili jezuité a v roce 2004
bylo obnoveno gymnázium, které nese
jméno arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.
Z vnitřní výzdoby by neměla uniknout Vaší pozornosti velkoryse řešená
klenba s malbami, které opticky zvyšují dojem výšky
chrámového prostoru. Výzdoba klenby vznikala ve více etapách.
Na starší malby Paola Paganiho navázali brněnští malíři František Ignác
Eckstein a Jan Jiří Etgens.
Uprostřed vidíme otevřená nebesa s Nejsvětější Trojicí a Nanebevzetím
Panny Marie. Blíž k presbytáři je zachycena výtvarná scéna zkázy
kláštera z roku 1421, která podle řádové tradice zobrazuje upálení
opata a cisterciáckých mnichů. Na opačné straně vidíme křest knížete
Svatopluka, který podle tradičního podání přijal křest od soluňských
bratří Cyrila a Metoděje.

V závěru baziliky je vybudován mohutný kůr, který nese bohatě zdobené
a rozměrné varhany. Současný varhanní stroj pochází z roku 1963
a vyrobila jej firma Rieger-Kloss. Má 3 manuály a 59 rejstříků. Původní
barokní varhanní skříně se dochovaly a dodnes tvoří významnou součást
interiéru. Jsou bohatě zdobeny řezbami a figurální výzdobou.
Vrcholem figurální výzdoby prospektu varhan je scéna Zvěstování.
Mezi varhanními skříněmi se nachází okno s vitráží představující
Pannu Marii jako Královnu nebes, před níž klečí svatí Cyril a Metoděj.

Prohlídka baziliky
Před vstupem do baziliky si můžeme všimnout části půdorysu původní
románsko-gotické baziliky ze 13. století. Jedná se o předsíň kostela,
takzvané paradízio. Vidíme také základy dvou sloupů
a ústupkovitého portálu. Původní kostel byl dlouhý přibližně 99 až 100
metrů, zatímco dnešní bazilika měří 86 metrů.
Předsíň byla stržena při barokních úpravách. Přesto si kostel zachoval
ráz románsko-gotické bazilikální stavby.
Nynějšímu vchodu do kostela dominují dvě barokní věže vysoké
přibližně 68 metrů. Na jejich výzdobě se podílel také kroměřížský sochař
Ferdinand Neumann. Sochařská výzdoba průčelí
byla v průběhu pozdějších úprav obnovována.
Na Velehradě můžeme slyšet zvonění celkem 5 zvonů.
Nad vchodem do kostela se nachází erb se znaky zakladatelů kláštera,
kterými se stali na pozvání biskupa Roberta moravský markrabě
Vladislav Jindřich a jeho bratr, český král Přemysl Otakar I.
Interiér románsko-gotické stavby získal po požárech roku 1681 a 1719
barokní podobu. Byly vystavěny věže a barokní kupole, postranní lodě
byly přezděny příčkami s pilastry, a tak vzniklo 14 samostatných
postranních kaplí, z nichž 10 má oltáře a pod podlahou krypty.
V závěru baziliky byl vybudován mohutný kůr.
Mezi kaplemi svatého Cyrila a svaté Máří Magdalény
byla vsazena kazatelna. Skvostem barokního řezbářství jsou chórové
lavice. Korunou barokní výzdoby je presbytář se

sloupovou architekturou italského sochaře
a štukatéra Baldasara Fontany.

Varhany
Původní barokní varhany byly v 18. století několikrát rozšiřovány. Dnešní

varhanní stroj však pochází z roku 1963 a vytvořila jej firma Rieger-
Kloss. Má 3 manuály a 59 rejstříků. Původní barokní varhanní skříně se

dochovaly a dodnes tvoří významnou součást interiéru.
Na korunních římsách varhan je umístěno množství andělů hudebníků.
Figurální výzdoba vrcholí scénou Zvěstování Panně
Marii a postavou archanděla Gabriela. Uprostřed
mezi varhanními skříněmi se nachází okenní vitráž zobrazující trůnící
Madonu s Ježíškem a adorujícími svatými Cyrilem a Metodějem.
Na stropní fresce svatá Cecílie, patronka hudby, diriguje svůj andělský
chór.

Klenba hlavní lodě
Iluzivní architektura na klenební malbě působivě umocňuje dojem výšky
a v centru otevírá pohled do nekonečna. Letopočet 1722 dokládá
rok dokončení této části výzdoby a nápis sděluje: Dům tento pod opatem
Floriánem obnovený, ať vzkvétá.
Výzdoba klenby má 4 hlavní tematické části.
První část tvoří svatá Cecílie se svým chórem nad varhanami.
Na výzdobě klenby se podíleli brněnští malíři František Ignác Eckstein
a Jan Jiří Etgens. Jejich práce navázala na starší
výzdobu Paolo Paganiho, která byla po požáru v roce 1719 poškozena.

Postranní kaple
Postranní kaple vznikly rozdělením bočních lodí původní baziliky.
Vzniklo jich celkem 14, přičemž 10 z nich je vybaveno oltáři.
Architektura oltářů a jejich štuková výzdoba souvisí především

s dílnou Baldasara Fontany. Většina oltářních obrazů je
spojována s barokními malíři, zejména s Ignácem Raabem, Michaelem
Willmannem a dalšími autory.
Nachází se zde Kaple svatých andělů a archandělů.
Dále Kaple cisterciáckých svatých.
Kaple svaté Barbory se sochami svaté Doroty a svatého Hája.
Kaple svaté Kateřiny Alexandrijské. Socha vlevo představuje
svatou Anežku a vpravo svatou Teklu, mučednici.
Kaple svatého Metoděje. Hlavní obraz ukazuje křest českého knížete
Bořivoje, podle tradice děda svatého Václava.
Kaple svatého Cyrila. Na oltářním obraze vidíme příchod svatých bratří
na Moravu s ostatky svatého Klimenta, uvítaných knížetem Rastislavem.
Protější obraz znázorňuje hostinu na dvoře knížete Svatopluka, při níž
podle tradice nepokřtěný Bořivoj nemohl zasednout rovnocenně
s křesťany.
Mezi kaplemi svatého Cyrila a svaté Máří Magdalény
byla umístěna kazatelna, která je na rozdíl od chórových lavic
připisována řezbářské dílně italského mistra Baldasara Fontany.
Pořízena byla krátce před rokem 1735.
Kaple svaté Marie Egyptské. Sochy představují
svatou Marii Magdalénu a jejího bratra Lazara.
Kaple svaté Máří Magdalény. Sochy vyobrazují
svatého Zozima a svatou Pelagii, kteří jsou spojováni s příběhy
kajícnosti a obrácení.
Kaple svatého Floriána, patrona hasičů, který žil na přelomu 3. a 4.
století. V bazilice se nachází také obraz svatých Cyrila a Metoděje od
významného polského malíře Jana Matejky, který jej Velehradu daroval
v roce 1885.
Kaple svatého Václava. Patron české země je vyobrazen při své
mučednické smrti. Podle tradice jej nechal zavraždit jeho bratr Boleslav,
aby se ujal vlády. Pod obrazem je soška, kopie Pražského Jezulátka,
a vpravo socha svatého Josefa.

Poslední 4 kaple nemají oltáře a z lodi je kryjí chórové lavice. Jedná se
o kaple věnované svaté Hedvice, patronce Slezska, svaté
Scholastice, sestře svatého Benedikta,
svatému Pavlovi a svatému Petrovi.

Chórové lavice
Zde se mniši scházeli 7krát během dne ke společným modlitbám. Jde
o dílo neznámého barokního místního umělce z konce 17. století.
Výzdoba čerpá náměty z domácího prostředí polí, vinic a zahrad.
Lavice jsou z dubového dřeva a jejich výzdobu tvoří 60 soch světců
a andělů, převážně ze dřeva lipového. Na vrcholech lavic jsou sochy
Krista a Panny Marie. Pod nimi jsou hlavní patroni řádu, svatý Benedikt
a svatý Bernard, a naproti jejich rodné sestry, svatá Scholastika a svatá
Humbelína. V závěrečném nároží stojí proti sobě svatý Robert
z Molesme a svatý Alberich.
Ostatní sochy představují již známé postavy:
svatého Josefa naproti svatému Janu Křtiteli, apoštoly, evangelisty,
západní církevní učitele a 4 archanděly, kterými jsou Michael, Gabriel,
Rafael a Uriel.

Kupole
Kupole patří k charakteristickým znakům barokní přestavby. Jejich
výška činí 25 metrů.
Iluzivnímu pojetí nástěnných maleb dominují postavy zakladatelů
kláštera, moravského markraběte Vladislava Jindřicha a krále
Přemysla Otakara I.
Jsou zde zobrazeni také 4 západní církevní učitelé, kterými jsou svatý
Augustin, svatý Ambrož, svatý Jeroným a svatý Řehoř Veliký. Jejich
tradiční atributy představují profil svatého Augustina,
včela u svatého Ambrože, lev u svatého Jeronýma a holubice
u svatého Řehoře Velikého.

Presbytář
Před původní románskou apsidou je vystaveno mohutné štukové
retabulum, tedy oltářní nástavba se sloupovou architekturou, od
Baldasara Fontany. Do něj je vsazen obraz ilustrující patrocinium
baziliky, kterým je Nanebevzetí Panny Marie. Namaloval jej v 70. letech
18. století jezuitský malíř Ignác Raab, který je autorem
nebo spoluautorem většího počtu oltářních obrazů v bazilice.
Oltář se svatostánkem nechal na vlastní náklady pořídit olomoucký
arcibiskup Bedřich Fürstenberg v rámci miléniových
oslav příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Moravu v roce 1863. Oltář
je z kararského mramoru v neorománském slohu. Dole vidíme výjevy ze
života svatého Metoděje. Po stranách jsou sochy 2 svatých Janů.
Vpravo svatého Jana Evangelisty, vlevo svatého Jana Křtitele.
Do centra kostela, do prostoru křížení lodí pod oběma kupolemi, byl
v roce 1985 u příležitosti oslav 1100. výročí úmrtí svatého Metoděje
vybudován nový obětní stůl a ambon z českého mramoru. Autory
jsou architekt Tomáš Černoušek a zdejší akademický sochař Otmar
Oliva.
Sousoší svatých Cyrila a Metoděje a svatých Petra a Pavla zhotovil
kroměřížský sochař Ferdinand Neumann.
V křížové lodi vytvořili cisterciáci kaple svým řádovým patronům:
vlevo svatému Benediktovi a vpravo svatému Bernardovi z Clairvaux.
Dominantní jsou zde opět štuková retabula, do nichž jsou vsazeny
působivé obrazy Smrt svatého Benedikta a Vidění svatého Bernarda.
Jejich předlohy jsou spojovány s dílem Michaela Willmanna. Nástěnné
malby zachycují výjevy z jejich života, fresky na stropě vstup světců
do slávy nebe.
2 korouhve z roku 1885 jsou dary polských poutníků a krajanů ze
Spojených států. V bazilice se nachází také korouhev z roku 1927,
kterou věnovali slovenští poutníci. Je
cennou památkou slovenského folkloru.
Ve skleněných rakvích vidíme voskové figuríny a ostatky prvních
křesťanů, svatého Iluminata a svatého Viktora, které sem byly přivezeny
z Říma.

Po stranách hlavního oltáře se nacházejí kaple související s jezuitským
řádem, který zde působí od roku 1890. Vpravo je kaple zakladatele
Tovaryšstva Ježíšova, svatého Ignáce z Loyoly, a vlevo kaple
Božského Srdce Páně.
Při procházení kaple svatého Ignáce si povšimněte
původního gotického oblouku.

Sarkofág kardinála Tomáše Špidlíka.
V roce 2010 byl na vlastní přání v těchto místech pohřben významný
český teolog a kardinál Tomáš Špidlík, znalec východní křesťanské
spirituality. Sarkofág vznikl v roce 2010 v římském Centru Aletti.
Na jeho návrhu a realizaci se podíleli architekt
Paolo Marciani a Marko Ivan Rupnik.
Sarkofág je zdoben mozaikami a 8 biblickými výjevy, které souvisejí
s hlavními tématy teologického díla kardinála Špidlíka.

Kaple Panny Marie, Matky jednoty křesťanů
Tato kaple pochází z prostoru původně využívaného v rámci kláštera.
Pozornost jistě upoutá hlavní obraz, takzvané velehradské palladium
neboli Matka jednoty.
Obraz vytvořil v roce 1919 profesor Emanuel Dítě podle vzoru starobylé
byzantské ikony z římské baziliky Santa Maria Maggiore. Obraz Panny
Marie s Ježíškem je zasazen do bohatě
zdobeného rámu s relikviemi a polodrahokamy.
Nad svatováclavskou korunou se nachází nápis: Zde jest trn z koruny
Páně. Vpravo je uhlová studie od Františka Ženíška s námětem
smrti svatého Metoděje.
Mramorovou křtitelnici věnovali v roce 1885 olomoučtí bohoslovci. Jejím
autorem je sochař Džovanni Čáni. Nad křtitelnicí visí obraz svatých
Cyrila a Metoděje od Vlastimila Hofmana, který byl Velehradu darován
v roce 1949.

Freska na stropě zobrazuje svatého Štěpána. Nad vchodem je umístěn
dar od slovenských pravoslavných věřících, kterým je ručně psaná
ikona svatých Cyrila a Metoděje.

Královská kaple
Výzdoba kaple je motivována vzpomínkou na zemřelé zakladatele
a dobrodince kláštera.
Okenní vitráže zobrazují erby zakladatelů a opatů, kteří se
zasloužili o rozkvět tohoto místa.
Náhrobek arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana vznikl v roce 1936 podle
návrhu architekta Klaudia Madlmayra. Na jeho realizaci se podíleli Josef
Axman a sochař Julius Pelikán, který vytvořil bronzový reliéf ležící
postavy arcibiskupa.
Arcibiskup Stojan, kterému lidé pro jeho pověstnou obětavost
a dobrotu říkali Tatíček Stojan, se zasloužil nejen o obnovu poutních míst
Velehradu a Svatého Hostýna, ale je znám zejména jako iniciátor
velehradských unionistických sjezdů představitelů východní i západní
církve.
Hlavní oltář představuje Ukřižování. V kapli se nachází také
obraz Měděného hada, tedy biblického výjevu, v němž Mojžíš na Boží
příkaz vyvýšil měděného hada jako znamení záchrany.