Poutní areál pro nevidomé

Poutní areál pro nevidomé

Velehrad – bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje

Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Historie tohoto místa se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad, dnešního Starého Města, vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. A tak již po staletí na Velehrad proudí tisíce poutníků, k nimž se v roce 1990 připojil také papež Jan Pavel II.
Zakladateli kláštera byli moravský markrabě Vladislav Jindřich se svým bratrem Přemyslem Otakarem I. a olomoucký biskup Robert.
Výstavba kostela byla zahájena patrně v letech 1210 až 1215.
Jako většina cisterciáckých kostelů přijal patrocinium Nanebevzetí Panny Marie. Spolupatronát Cyrila a Metoděje byl připojen v roce 1932 dekretem papeže Pia XI. Titulem bazilika minor byl kostel vyznamenán v roce 1927 taktéž rozhodnutím papeže Pia XI. Významným mezníkem v novodobých dějinách bylo udělení Zlaté růže papežem Janem Pavlem II. v roce 1985.
Původní románsko-gotická bazilikální stavba byla budována podle stavebních tradic cisterciáků, které charakterizovala krása prostých linií a střídmá výzdoba. 99 metrů dlouhá stavba byla rozvržena na půdorysu latinského kříže. Východní stranu uzavírala pětice apsid. V této podobě se kostel do dnešních časů nedochoval v důsledku tragických událostí, jež v průběhu dějin cisterciácký klášter postihly.
V lednu roku 1421 přepadla a vypálila velehradské opatství husitská vojska. Klášter poté zhruba 150 let chátral. Nesnadného úkolu obnovy se ujal až opat Ekard ze Švobenu ve druhé polovině 16. století.
Středověkou podobu však kostel ztratil až v důsledku obrovského požáru, který v klášteře vypukl v roce 1681. V důsledku této pohromy byl kostel radikálně přestavěn. Stavba byla zkrácena o chrámové průčelí s románským ústupkovitým portálem a nahrazena novým, jemuž dominují dvě věže. Boční lodě baziliky byly přezděny příčkami s pilastry, a tak vzniklo 14 samostatných postranních kaplí, z nichž 10 má oltáře a pod podlahou krypty. Z křížení lodí byla snesena vysoká renesanční věž a byla nahrazena barokní kupolí s lucernou. Nyní je tedy bazilika dlouhá 86 metrů. Přes radikální zásahy si kostel uchoval ve svých proporcích a půdorysném schématu charakter románsko-gotické stavby.
V roce 1719 postihl baziliku další požár, který poškodil především freskovou výzdobu a další části interiéru. Následky tohoto požáru byly odstraňovány až do roku 1735.
Dne 28. září 1784 byl velehradský klášter zrušen císařem Josefem II. Klášterní majetek byl rozchvácen, areál kláštera střídal majitele a klášterní kostel se stal kostelem farním. Obnovy a rozvoje se dočkal kostel v souvislosti se sílícím cyrilometodějským kultem a příchodem jezuitů na Velehrad v roce 1890. Jezuité zřídili v objektu kláštera řádové gymnázium, které bylo později zrušeno nacisty a poté komunistickým režimem. V období komunismu byl do areálu přestěhován Ústav sociální péče. 
V roce 1990 se na Velehrad vrátili jezuité a v roce 2004 bylo obnoveno gymnázium, které nese jméno arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.
Z vnitřní výzdoby by neměla uniknout Vaší pozornosti velkoryse řešená klenba s malbami, které opticky zvyšují dojem výšky chrámového prostoru. Výzdoba klenby vznikala ve více etapách. Na starší malby Paola Paganiho navázali brněnští malíři František Ignác Eckstein a Jan Jiří Etgens.
Uprostřed vidíme otevřená nebesa s Nejsvětější Trojicí a Nanebevzetím Panny Marie. Blíž k presbytáři je zachycena výtvarná scéna zkázy kláštera z roku 1421, která podle řádové tradice zobrazuje upálení opata a cisterciáckých mnichů. Na opačné straně vidíme křest knížete Svatopluka, který podle tradičního podání přijal křest od soluňských bratří Cyrila a Metoděje.
V závěru baziliky je vybudován mohutný kůr, který nese bohatě zdobené a rozměrné varhany. Současný varhanní stroj pochází z roku 1963 a vyrobila jej firma Rieger-Kloss. Má 3 manuály a 59 rejstříků. Původní barokní varhanní skříně se dochovaly a dodnes tvoří významnou součást interiéru. Jsou bohatě zdobeny řezbami a figurální výzdobou.
Vrcholem figurální výzdoby prospektu varhan je scéna Zvěstování. Mezi varhanními skříněmi se nachází okno s vitráží představující Pannu Marii jako Královnu nebes, před níž klečí svatí Cyril a Metoděj.

Prohlídka baziliky
Před vstupem do baziliky si můžeme všimnout části půdorysu původní románsko-gotické baziliky ze 13. století. Jedná se o předsíň kostela, takzvané paradízio. Vidíme také základy dvou sloupů a ústupkovitého portálu. Původní kostel byl dlouhý přibližně 99 až 100 metrů, zatímco dnešní bazilika měří 86 metrů.
Předsíň byla stržena při barokních úpravách. Přesto si kostel zachoval ráz románsko-gotické bazilikální stavby.
Nynějšímu vchodu do kostela dominují dvě barokní věže vysoké přibližně 68 metrů. Na jejich výzdobě se podílel také kroměřížský sochař Ferdinand Neumann. Sochařská výzdoba průčelí byla v průběhu pozdějších úprav obnovována.
Na Velehradě můžeme slyšet zvonění celkem 5 zvonů.
Nad vchodem do kostela se nachází erb se znaky zakladatelů kláštera, kterými se stali na pozvání biskupa Roberta moravský markrabě Vladislav Jindřich a jeho bratr, český král Přemysl Otakar I.
Interiér románsko-gotické stavby získal po požárech roku 1681 a 1719 barokní podobu. Byly vystavěny věže a barokní kupole, postranní lodě byly přezděny příčkami s pilastry, a tak vzniklo 14 samostatných postranních kaplí, z nichž 10 má oltáře a pod podlahou krypty. V závěru baziliky byl vybudován mohutný kůr.
Mezi kaplemi svatého Cyrila a svaté Máří Magdalény byla vsazena kazatelna. Skvostem barokního řezbářství jsou chórové lavice. Korunou barokní výzdoby je presbytář se sloupovou architekturou italského sochaře a štukatéra Baldasara Fontany.

Varhany
Původní barokní varhany byly v 18. století několikrát rozšiřovány. Dnešní varhanní stroj však pochází z roku 1963 a vytvořila jej firma Rieger-Kloss. Má 3 manuály a 59 rejstříků. Původní barokní varhanní skříně se dochovaly a dodnes tvoří významnou součást interiéru.
Na korunních římsách varhan je umístěno množství andělů hudebníků. Figurální výzdoba vrcholí scénou Zvěstování Panně Marii a postavou archanděla Gabriela. Uprostřed mezi varhanními skříněmi se nachází okenní vitráž zobrazující trůnící Madonu s Ježíškem a adorujícími svatými Cyrilem a Metodějem. Na stropní fresce svatá Cecílie, patronka hudby, diriguje svůj andělský  chór.

Klenba hlavní lodě
Iluzivní architektura na klenební malbě působivě umocňuje dojem výšky a v centru otevírá pohled do nekonečna. Letopočet 1722 dokládá rok dokončení této části výzdoby a nápis sděluje: Dům tento pod opatem Floriánem obnovený, ať vzkvétá.
Výzdoba klenby má 4 hlavní tematické části.
První část tvoří svatá Cecílie se svým chórem nad varhanami.
Na výzdobě klenby se podíleli brněnští malíři František Ignác Eckstein a Jan Jiří Etgens. Jejich práce navázala na starší výzdobu Paolo Paganiho, která byla po požáru v roce 1719 poškozena.

Postranní kaple
Postranní kaple vznikly rozdělením bočních lodí původní baziliky.
Vzniklo jich celkem 14, přičemž 10 z nich je vybaveno oltáři.
Architektura oltářů a jejich štuková výzdoba souvisí především s dílnou Baldasara Fontany. Většina oltářních obrazů je spojována s barokními malíři, zejména s Ignácem Raabem, Michaelem Willmannem a dalšími autory.
Nachází se zde Kaple svatých andělů a archandělů.
Dále Kaple cisterciáckých svatých.
Kaple svaté Barbory se sochami svaté Doroty a svatého Háta.
Kaple svaté Kateřiny Alexandrijské. Socha vlevo představuje svatou Anežku a vpravo svatou Teklu, mučednici.
Kaple svatého Metoděje. Hlavní obraz ukazuje křest českého knížete Bořivoje, podle tradice děda svatého Václava.
Kaple svatého Cyrila. Na oltářním obraze vidíme příchod svatých bratří na Moravu s ostatky svatého Klimenta, uvítaných knížetem Rastislavem. Protější obraz znázorňuje hostinu na dvoře knížete Svatopluka, při níž podle tradice nepokřtěný Bořivoj nemohl zasednout rovnocenně s křesťany.
Mezi kaplemi svatého Cyrila a svaté Máří Magdalény byla umístěna kazatelna, která je na rozdíl od chórových lavic připisována řezbářské dílně italského mistra Baldasara Fontany. Pořízena byla krátce před rokem 1735.
Kaple svaté Marie Egyptské. Sochy představují svatou Marii Magdalénu a jejího bratra Lazara.
Kaple svaté Máří Magdalény. Sochy vyobrazují svatého Zozima a svatou Pelagii, kteří jsou spojováni s příběhy kajícnosti a obrácení.
Kaple svatého Floriána, patrona hasičů, který žil na přelomu 3. a 4. století. V bazilice se nachází také obraz svatých Cyrila a Metoděje od významného polského malíře Jana Matejky, který jej Velehradu daroval v roce 1885.
Kaple svatého Václava. Patron české země je vyobrazen při své mučednické smrti. Podle tradice jej nechal zavraždit jeho bratr Boleslav, aby se ujal vlády. Pod obrazem je soška, kopie Pražského Jezulátka, a vpravo socha svatého Josefa.
Poslední 4 kaple nemají oltáře a z lodi je kryjí chórové lavice. Jedná se o kaple věnované svaté Hedvice, patronce Slezska, svaté Scholastice, sestře svatého Benedikta, svatému Pavlovi a svatému Petrovi.

Chórové lavice
Zde se mniši scházeli 7krát během dne ke společným modlitbám. Jde o dílo neznámého barokního místního umělce z konce 17. století. Výzdoba čerpá náměty z domácího prostředí polí, vinic a zahrad.
Lavice jsou z dubového dřeva a jejich výzdobu tvoří 60 soch světců a andělů, převážně ze dřeva lipového. Na vrcholech lavic jsou sochy Krista a Panny Marie. Pod nimi jsou hlavní patroni řádu, svatý Benedikt a svatý Bernard, a naproti jejich rodné sestry, svatá Scholastika a svatá Humbelína. V závěrečném nároží stojí proti sobě svatý Robert z Molesme a svatý Alberich.
Ostatní sochy představují již známé postavy: svatého Josefa naproti svatému Janu Křtiteli, apoštoly, evangelisty, západní církevní učitele a 4 archanděly, kterými jsou Michael, Gabriel, Rafael a Uriel.

Kupole
Kupole patří k charakteristickým znakům barokní přestavby. Jejich výška činí 25 metrů.
Iluzivnímu pojetí nástěnných maleb dominují postavy zakladatelů kláštera, moravského markraběte Vladislava Jindřicha a krále Přemysla Otakara I.
Jsou zde zobrazeni také 4 západní církevní učitelé, kterými jsou svatý Augustin, svatý Ambrož, svatý Jeroným a svatý Řehoř Veliký. Jejich tradiční atributy představují profil svatého Augustina, včela u svatého Ambrože, lev u svatého Jeronýma a holubice u svatého Řehoře Velikého.

Presbytář
Před původní románskou apsidou je vystaveno mohutné štukové retabulum, tedy oltářní nástavba se sloupovou architekturou, od Baldasara Fontany. Do něj je vsazen obraz ilustrující patrocinium baziliky, kterým je Nanebevzetí Panny Marie. Namaloval jej v 70. letech 18. století jezuitský malíř Ignác Raab, který je autorem nebo spoluautorem většího počtu oltářních obrazů v bazilice.
Oltář se svatostánkem nechal na vlastní náklady pořídit olomoucký arcibiskup Bedřich Fürstenberg v rámci miléniových oslav příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Moravu v roce 1863. Oltář je z  kararského mramoru v neorománském slohu. Dole vidíme výjevy ze života svatého Metoděje. Po stranách jsou sochy 2 svatých Janů. Vpravo svatého Jana Evangelisty, vlevo svatého Jana Křtitele.
Do centra kostela, do prostoru křížení lodí pod oběma kupolemi, byl v roce 1985 u příležitosti oslav 1100. výročí úmrtí svatého Metoděje vybudován nový obětní stůl a ambon z českého mramoru. Autory jsou architekt Tomáš Černoušek a zdejší akademický sochař Otmar Oliva.
Sousoší svatých Cyrila a Metoděje a svatých Petra a Pavla zhotovil kroměřížský sochař Ferdinand Neumann.
V křížové lodi vytvořili cisterciáci kaple svým řádovým patronům: vlevo svatému Benediktovi a vpravo svatému Bernardovi z Clairvaux. Dominantní jsou zde opět štuková retabula, do nichž jsou vsazeny působivé obrazy Smrt svatého Benedikta a Vidění svatého Bernarda. Jejich předlohy jsou spojovány s dílem Michaela Willmanna. Nástěnné malby zachycují výjevy z jejich života, fresky na stropě vstup světců do slávy nebe.
2 korouhve z roku 1885 jsou dary polských poutníků a krajanů ze Spojených států. V bazilice se nachází také korouhev z roku 1927, kterou věnovali slovenští poutníci. Je cennou památkou slovenského folkloru.
Ve skleněných rakvích vidíme voskové figuríny a ostatky prvních křesťanů, svatého Iluminata a svatého Viktora, které sem byly přivezeny z Říma.
Po stranách hlavního oltáře se nacházejí kaple související s jezuitským řádem, který zde působí od roku 1890. Vpravo je kaple zakladatele Tovaryšstva Ježíšova, svatého Ignáce z Loyoly, a vlevo kaple Božského Srdce Páně.
Při procházení kaple svatého Ignáce si povšimněte původního gotického oblouku.

Sarkofág kardinála Tomáše Špidlíka.
V roce 2010 byl na vlastní přání v těchto místech pohřben významný český teolog a kardinál Tomáš Špidlík, znalec východní křesťanské spirituality. Sarkofág vznikl v roce 2010 v římském Centru Aletti. Na jeho návrhu a realizaci se podíleli architekt Paolo Marciani a Marko Ivan Rupnik.
Sarkofág je zdoben mozaikami a 8 biblickými výjevy, které souvisejí s hlavními tématy teologického díla kardinála Špidlíka.

Kaple Panny Marie, Matky jednoty křesťanů
Tato kaple pochází z prostoru původně využívaného v rámci kláštera. Pozornost jistě upoutá hlavní obraz, takzvané velehradské palladium neboli Matka jednoty.
Obraz vytvořil v roce 1919 profesor Emanuel Dítě podle vzoru starobylé byzantské ikony z římské baziliky Santa Maria Maggiore. Obraz Panny Marie s Ježíškem je zasazen do bohatě zdobeného rámu s relikviemi a polodrahokamy.
Nad svatováclavskou korunou se nachází nápis: Zde jest trn z koruny Páně. Vpravo je uhlová studie od Františka Ženíška s námětem smrti svatého Metoděje.
Mramorovou křtitelnici věnovali v roce 1885 olomoučtí bohoslovci. Jejím autorem je sochař Džovanni Čáni. Nad křtitelnicí visí obraz svatých Cyrila a Metoděje od Vlastimila Hofmana, který byl Velehradu darován v roce 1949.
Freska na stropě zobrazuje svatého Štěpána. Nad vchodem je umístěn dar od slovenských pravoslavných věřících, kterým je ručně psaná ikona svatých Cyrila a Metoděje.

Královská kaple
Výzdoba kaple je motivována vzpomínkou na zemřelé zakladatele a dobrodince kláštera.
Okenní vitráže zobrazují erby zakladatelů a opatů, kteří se zasloužili o rozkvět tohoto místa.
Náhrobek arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana vznikl v roce 1936 podle návrhu architekta Klaudia Madlmayra. Na jeho realizaci se podíleli Josef Axman a sochař Julius Pelikán, který vytvořil bronzový reliéf ležící postavy arcibiskupa.
Arcibiskup Stojan, kterému lidé pro jeho pověstnou obětavost a dobrotu říkali Tatíček Stojan, se zasloužil nejen o obnovu poutních míst Velehradu a Svatého Hostýna, ale je znám zejména jako iniciátor velehradských unionistických sjezdů představitelů východní i západní církve.
Hlavní oltář představuje Ukřižování. V kapli se nachází také obraz Měděného hada, tedy biblického výjevu, v němž Mojžíš na Boží příkaz vyvýšil měděného hada jako znamení záchrany.