„Quo vadis? Ptá se starý nápis.“ Tak zní úryvek z táborové hymny Bratřejova 2009 a zároveň prozrazuje téma našeho desetidenního pobytu (24.7. – 2.8.) v krásném prostředí vizovických vrchů. Ano, přesně na tuto dobu se 25 táborníků z velehradské farnosti přeneslo do reálií světoznámého románu Henryka Sienkiewicze, jehož překlad zní „Kam kráčíš?“Na tuto otázku jsme hledali odpověď i my, snažili se víc poznat sami sebe i jeden druhého. Příležitostí k tomu bylo hodně, třeba když jsme při velkém požáru museli opustit hořící Řím, sbalit nejnutnější věci, přenocovat za jeho hradbami a celý další den v potu tváře, hladoví, žízniví, unavení a vysílení těžce hledat cestu zpět.

Nicméně po celou dobu jsme pociťovali, že Bůh nás, první křesťany, neopouští, a dobře se o nás stará. Dával nám to hojně pocítit zvláště péčí našich bravurních kuchařek Dáši a Majdy Maděrových, které do svých služeb povolal sám náročný císař Nero. Hostiny, při kterých zase on obdařil své poddané neopakovatelným pěveckým a básnickým uměním, stály za to.

Nikdo neváhal zaplatit za ně vysoké vstupné. Platidlem byly denáry, jejichž jednotlivé bankovky se pyšnily tvářemi postav Nerona, Augusty, Lygie, Marka Vinicia, Petronia a dalších.

Útěkem z Říma ani ukřižováním sv. Petra však náš příběh nekončil. Dovolili jsme si posunout se v dějinách ještě kousek dál za konec Sienkiewiczova románu, a to až do roku 313, kdy bylo císařem Konstantinem křesťanství prohlášeno za oficiální náboženství. Náš tábor tedy končil radostně a s nadějí, že všechno, co nás čeká, bude dobré. Třeba i tábor příští.

Mgr. Irena Jurčíková