PAPEŽ JAN PAVEL II. NA VELEHRADĚ
Zde přinášíme promluvy,
které byly pronesené na Velehradě při návštěvě papeže Jana Pavla II. 22. dubna 1990.
Slova Mons. Františka Vaňáka, arcibiskupa olomouckého,
k návštěvě papeže Jana Pavla II. na Velehradě 22.4.1990
Výslovným přáním Svatého otce pro krátkou, zcela mimořádnou, návštěvu Československa bylo připutovat na Velehrad. Podívejme se do srdce Svatého otce, abychom mohli alespoň vytušit, proč asi? Slovanský papež se modlí na Velehradě, symbolickém místě první křesťanské srozumitelné misie mezi Slovany, odkud se pak oheň křesťanské lásky šířil a zapaloval srdce. Svou vírou i naukou se stali svatí Cyril a Metoděj sjednocujícím svorníkem mezi křesťanským Východem a Západem. Právě proto je tento papež prohlásil za ochránce Evropy v době, kdy je sjednocení celé Evropy nutné. Jan Pavel II. je poutníkem nejvzácnějším. Chce při slavení eucharistie – děkovné oběti mše svaté – s námi poděkovat za dar možnosti svobodně vyznávat svou víru po létech útlaku a náboženské nesvobody. Chce s námi prosit, aby vždy věrní Moravané dědictví otců, svatou víru, uchovali i v nově nabyté svobodě živou, rozvíjeli ji do krásy ctností: pokory, lásky, odpuštění, ale i do potřebné rozhodnosti, aby vírou byl prodchnut nejen život osobní, ale celé společnosti.
I my jsme se stali poutníky jako Svatý otec a přišli jsme s ním děkovat i prosit. Oč doopravdy jde? Jde o vyznání víry před světem, před národem, před těmi, kteří nás pronásledovali a mnozí nám ani dnes nepřejí naše svobodné vyznání víry.
Jde o svědectví víry, kajícnosti, vrcholné úcty k náměstku Kristovu – římskému Veleknězi. Naší touhou je odpovídat mu, když se modlí, modlit se s ním, klanět se v duchu a v pravdě Beránku nejčistšímu v jeho rukou, až jej vyzvedne nad Velehradem a nad celou Moravou. Toužíme naslouchat jeho slovům: mluví Petr, mluví církev.
Všichni budeme šťastni vzpomínat: Byl jsem na Velehradě, jako kající poutník s Janem Pavlem II. Viděl jsem ho – snad. Neviděl? To nevadí, ale modlil jsem se s ním, naslouchal jsem jeho otcovským slovům. Byl jsem prostě tam, kde 22. dubna 1990 byl na Moravě papež, záruka mé víry a křesťanské jednoty. Všichni věřící Moravané, vítejte na Velehradě. Ti nejšťastnější v okolí baziliky a oltáře. Méně šťastní, vítejte na jiných plochách, připravených pro zbožnou účast. Vítejte i vy na cestách kolem Velehradu
Promluva Jana Pavla II. při slavení eucharistie na Velehradě 22.4.1990
Bratři a sestry!
„Toto je den, který učinil Pán, jásejme a radujme se z něho!“ (Žl 118/117, 24)
Velikonoční radost nalézá v těchto slovech své liturgické vyjádření. Den, který učinil Pán – když zlomil moc smrti, když projevil moc života. Života, kterým on sám jest. On, Ten, který jest – je život. Jeho projevem je den. Den, který trvá. Vyjadřuje to celý velikonoční oktáv, který spojuje dnešní neděli s nedělí zmrtvýchvstání.
Vyjadřuje to čas. Plnost času, která v Kristu zmrtvýchvstalém objímá všechny lidské míry času: Eius sunt tempora et saecula. Jemu náleží čas i věčnost.
Ten den, který učinil Pán, nabývá zvláštního významu na místě, na kterém se nyní setkáváme. Velehrad, pradávné srdce Velkomoravské říše. Odtud Cyril a Metoděj, soluňští bratři, pozvaní knížetem Rastislavem, zahájili svou apoštolskou misii mezi Slovany. Zde je hrob biskupa Metoděje (jeho bratr Cyril zemřel dříve a je pochován v římské bazilice svatého Klimenta). Zde jsou naše kořeny.
„Toto je den, který učinil Pán.“
Den evangelia vzcházející nad dějinami Slovanů: apoštolskou službou obou bratří v dějinách Slovanů zapustila kořeny pravda o Kristu, který je „kámen nárožní“ (srov. Mt 21,42). Je nárožním kamenem stavby, kterou Bůh sám buduje v dějinách lidstva. Ta stavba je jeho království. Věčný Otec „odkázal“ své království Synovi – a Syn je „odkázal“ apoštolům (srov. Lk 22,29), odkázal je Božímu lidu nové a věčné smlouvy. Toto království je ponořeno do lidského času, do staletí, do pokolení – a zároveň přesahuje čas. Naplňuje se v samotném Bohu, který je tajemstvím života i věčnosti.
Království Boží, kdysi odkázané apoštolům, bývá v různých okamžicích dějin předáváno stále novým a novým lidem a národům. Zde, na tomto místě, na Velehradě, na Moravě, cítíme zvláštním způsobem dějinný „odkaz“ království – i ty, kteří se stali jeho správci a strážci.
Apoštolově Slovanů. Co znamená služba apoštola? Znamená živé dědictví. Oni sami, Cyril a Metoděj ze Soluně, v zemi prastarého Řecka a pak Byzance, zdědili evangelium o království, které Kristus odkázal apoštolům. Řekl jim po zmrtvýchvstání: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ (Jan 20,21)
V apoštolech pokračovalo to Kristovo poslání jako dědictví, za které zaplatili životem – živé dědictví. A podobně v těch dvou bratřích z makedonské Soluně, kterým Kristus svěřil poslání být misionáři mezi Slovany. Jejich misie byla dalším pokračováním poslání, které začalo v jeruzalémském večeřadle v den zmrtvýchvstání. V jejich misii působil tentýž Duch Svatý, kterého apoštolově přijali od zmrtvýchvstalého Pána.
V apoštolské službě, v poslání předávat evangelium, působí po celé dějiny až podnes dynamika zmrtvýchvstání, dynamika nového života. Misie Cyrila a Metoděje znamená také čas zrození Slovanů – následně pak všech Slovanů – k novému vědomí a kultuře prostřednictvím jazyka. Naši předkové museli nejdřív misionářům svěřit svůj mluvený jazyk. Oba bratři, Řekové, se museli napřed stát žáky slovanského jazyka, aby pak mohli učit Slovany. Ten mluvený jazyk zapsali, vyjádřili znaky písma – a v té podobě ho předali těm, kteří jim svůj jazyk dříve svěřili. V psané slovanské řeči se začala vyjadřovat evangelia. Začalo promlouvat věčné Slovo – Syn. Otec, který mnohokrát a mnohými způsoby mluvil nejprve skrze proroky, nakonec promluvil skrze něho – skrze Syna (srov. Žid 1,1-2).
Apoštolově Slovanů se stali pro naše praotce zvěstovateli té mluvy. Slovo věčné – Syn, Vykupitel světa, k nim přišel. Přišel, aby se stal kamenem nárožním. Ten kámen trvá dodnes. A bude trvat. Na něm se tyčí stavby nezničitelného Slova, byť kámen sám nejednou stavitelé zavrhli. Tak bylo za dnů Ježíše z Nazareta. Tak bývá v různých epochách dějin, na různých místech planety Země.
Kámen nárožní. On je vždy tím nejpevnějším svorníkem, z něhož celá stavba čerpá svou celistvost, svou totožnost, svou svornost. Ten kámen znamená Krista samého. Může mít však také různé významy odvozené. Znamená křesťany po celé zemi. Znamená Slovany, znamená celou Evropu.
Nárožní kámen evropské jednoty nalézáme také zde: na Velehradě. Nejen na Monte Cassino, odkud svatý Benedikt budoval Evropu latinskou. Také zde – na Velehradě, kde soluňští bratři natrvalo vštípili do dějin Evropy tradici řeckou a byzantskou. Ty dva obrovské vklady, obě tradice, byť jsou odlišné, patří k sobě. Společně tvoří křesťanskou Evropu – někdejší i současnou.
Příběh obou bratří, Cyrila a Metoděje, je výrazným příkladem této jednoty. Svědectví, které přinesli našim předkům do slovanské země, je svědectvím církve nerozdělené – jedné, svaté, obecné a apoštolské. Oni, Rekové, hledali rovněž v Římě podporu a potvrzení své misie.
V naší době, době rozdělení Evropy, v době rozdělení církve, jejich svědectví znamená výzvu k jednotě. Jsou nám společní, a mají význam ekumenický. Zde, na Velehradě, přijal tuto výzvu v naší době už velký olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan, podněcovatel známých unionistických sjezdů, prvních kroků k modernímu ekumenismu. Zde dnes prosíme s velkou pokorou a velkou vroucností, aby „všichni věřící měli jedno srdce a jednu duši“ (srov. Sk 4,32). Všichni křesťané, tak jako za dob apoštolských! Obracím se ke všem, ale především k mládeži Moravy, Čech i Slovenska, která putuje na toto místo, která zde byla v jubilejním roce 1985 a která sem v hojném počtu připutovala i dnes. Mějte jedno srdce a jednu mysl. Zachovejte jednotu. Vnášejte do dějin Evropy Ducha Kristova, který sjednocuje a osvobozuje. Vydávejte přesvědčivé svědectví o vzkříšení – o tom, že Kristus žije. Učte se vyjadřovat evangelium o království Kristově jazykem a způsobem srozumitelným všem současníkům. Stavte na Kristu, nárožním kameni, společnost a kulturu budoucího věku. Vy, mladí křesťané Československa, nejste poprvé na tomto posvátném místě. Pouť v jubilejním roce 1985, kdy mi nebylo ještě dovoleno přijít mezi vás, byla svítáním, byla významným mezníkem na vaší cestě k svobodě. Hle, noc pominula, znovu nadchází den. Vaše pouť za svobodou však musí pokračovat. Choďte jako děti světla (srov. Ef 5,8). Svoboda pouze vnější, bez vnitřního osvobození, plodí chaos. Stůjte ve svobodě, ke které vás osvobodil Kristus (srov. Gal 5,1).
Spojení vnější a vnitřní svobody má budovat Evropu zítřka, civilizaci lásky a pravdy. Toto spojení zakládá Kristus, kámen nárožní.
Vyjádřením vaší pouti za opravdovou svobodou je i cesta Desetiletí duchovní obnovy vaší vlasti. Témata jednotlivých let vycházejí z přikázání Desatera. Desatero bylo dáno lidu Starého zákona na Sinaji, na jeho pouti z otroctví do zaslíbené země. Přikázání Boží jsou cestou z otroctví hříchu do plné svobody, cestou k vítězství.
Slyšeli jste dnes v listě apoštola Jana: „Láska k Bohu záleží v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A nad světem zvítězilo právě toto: naše víra.“ (1Jan 5,4) Svět bez Boha je člověku nepřátelský. Je těžký, chladný, pustý. Před tíhou světa bez Boha nelze utíkat k drogám, sektám, zneužívání sexu, ke kultu násilí. Nad tímto světem je nutné zvítězit. A to, co zvítězí nad světem, je naše víra.
To jste sami zakusili. Zakusili jste tíhu světa bez Boha. Zakusili jste tragický pokus vyloučit Krista, kámen nárožní, ze stavby společnosti a kultury a jeho následky.
Zakusili jste i osvobozující moc víry, moc Kristova vzkříšení. Skrze tuto zkušenost jste se stali dědici evangelia – dědici Slova, dědici království Božího. Buďte jeho dobrými správci a předejte ho dalším pokolením.
„Toto je den, který učinil Hospodin.“ (Žl 118/117,24)
Opravdu, Pán učinil tento den. Pán mi dovolil dnes konečně stanout na Velehradě v bratrské jednotě se všemi vámi.
Opakujme proto společně, milovaní bratři a sestry, slova velikonočního žalmu:
„Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.“ (Žl 118/117,1)
Děkujme Pánu za tento den.
Děkujme Pánu, za Krista – kámen nárožní.
Děkujme, že Kristus zavrhovaný staviteli (i v naší době) ukazuje se znovu jako kámen nárožní. Boží i lidské stavby. On je živým základem veškeré tvořivé síly.
V roce jedenáctistého výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Moravu našel se v těchto místech malý závěsný křížek s řeckým nápisem. Na tom pradávném kříži je zapsáno poselství Velehradu pro všechny věky:
JEŽÍŠ KRISTUS – SVĚTLO – ŽIVOT – VÍTĚZÍ.
„Každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.“ (1Jan 5,4)
„Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?“ (1Jan 5,5)
Milovaní synové a dcery Moravy, žijte i vy touto vírou v Ježíše, abyste i vy zvítězili s ním!
Promluva Jana Pavla II. před modlitbou Regina coeli na Velehradě 22.4.1990
Drazí bratři a sestry.
V tuto hodinu se v Římě obyčejně shromažďují poutníci před bazilikou svatého Petra, aby se spolu s papežem pomodlili modlitbu Anděl Páně. Dnes je střed tohoto duchovního setkání zde, na Velehradě, na Moravě. Jsme tu na poutním místě zasvěceném Panně Marii Nanebevzaté a svatým Cyrilu a Metodějovi, kteří jsou spolu se sva¬tým Benediktem patrony Evropy. Nemohla se tudíž naskytnout vhodnější příležitost, abych oznámil něco, co se týká velmi zblízka tohoto kontinentu, který sice války po věky rozdělovaly, ale kterému přinášela požehnání přítomnost a dílo nesčetných světců, kteří zde štědře rozsévali sémě evangelia. Právě zde se dnes ukazují známky takového nového požehnání ve slibném dění hlubokých životních změn.
Ve světle těchto událostí chci z tohoto místa oznámit církvi svůj úmysl svolat pro Evropu zvláštní zasedání Biskupského synodu, aby moji spolubratři v biskupské službě, shromáždění ve formě, která má tak velký význam pro kolegialitu a pastýřskou lásku, měli možnost zamyslet se s větší pozorností nad významem, který tato chvíle dějin má pro Evropu i pro církev.
Pastýři mají odpovědnost i charisma bdít nad ubíhajícím časem, aby zkoumali jeho znamení a nacházeli v něm vhodnou orientaci, kterým směrem se ubírat. Jako pokorní služebníci Boha pravdy, který je Pánem dějin, chceme nabídnout své oči k vidění, své uši k naslouchání a své srdce k tomu, abychom s láskou přijali úradek, který nám Boží prozřetelnost ve své moudrosti zjevuje.
Toto zvláštní zasedání synodu, vhodně připravené, bude svoláno v nedaleké budoucnosti.
Svěřuji tuto identitu přímluvě patronů Evropy, Cyrila, Metoděje a Benedikta, jakož i všech ostatních svatých – především svatého Vojtěcha -, kteří v minulých stoletích pomáhali budovat Evropu křesťanskou a katolickou.
Prosím je, aby tento důležitý církevní počin položili k nohám nejsvětější Panny a aby jí ho odporučili jako projev zbožnosti, která má hluboké kořeny ve všech národech tohoto kontinentu.
Její mateřskou ochranu svolávám na Československo, aby se mohlo těšit ze svobodné a šťastné budoucnosti, a zároveň na celou Evropu, s přáním, aby našla jednotu ve vítězném znamení kříže a vzkříšení Krista Pána.
Regina coeli, laetare…