Letošní rok, rok 2006, je velmi významným rokem pro Tovaryšstvo Ježíšovo. Připomínáme si v něm totiž tři důležitá jubilea: 500 let od narození sv. Františka Xaverského a bl. Petra Fábera a 450 let od smrti zakladatele řádu, sv. Ignáce z Loyoly. V rámci tohoto jubilejního roku uspořádala velehradská farnost putovní pouť po místech souvisejících s těmito světci a také po dalších významných poutních místech Evropy.
A tak jsme během 14-ti dní (30.4.-13.5.) postupně projeli Rakousko, Itálii, Francii, Španělsko, Švýcarsko a Německo. Kdybychom se chtěli podělit o všechny zážitky a dojmy, bylo by to na dlouhé povídání, a tak se zmíním jen o těch nejintenzivnějších a nejdůležitějších.

Po zastávkách v Turíně a v La Salette jsme dorazili do Lurd, na které jsme se všichni moc těšili a které byly pro mnohé vrcholem celé poutě. Protože jsme v nich byli téměř tři dny, měli jsme možnost pořádně zakusit ducha tohoto místa a načerpat mnoho posily a povzbuzení. Zúčastnili jsme se mezinárodní mše svaté v bazilice sv. Pia X., světelného průvodu nádvořím areálu, při kterém zazněla modlitba růžence i v češtině, společné křížové cesty… Zvláštním privilegiem byla možnost sloužit mši svatou v bazilice Neposkvrněného početí Panny Marie u hlavního oltáře. Příčinou toho byla skutečnost, že s námi bylo celkem 10 kněží. Naší poutě se totiž zúčastnili i jezuité ze Slovenska a Polska, což bylo velmi přínosné a obohacující. Ze slunečných Lurd jsme zamířili do ještě teplejšího Španělska, kde naší první zastávkou byl Javier – rodiště sv. Františka Xaverského. Tepla jsme si ale neužívali dlouho, protože jsme se dostali do Baskicka, pro které je typické mlhavé a sychravé počasí. Nicméně Loyola, rodiště sv. Ignáce, byla pro nás místem velmi silného duchovního zážitku. 40 km od Barcelony se nachází pohoří Montserrat. Ve výšce 720 m. n. m. leží benediktinský klášter, který je obklopen horami svérázného tvaru, které připomínají pilu – odtud také název: Montserrat totiž v katalánském jazyku znamená hora – pila.
Pro Ignácův život byl Montserrat významným místem – zde zasvětil svůj život Bohu a Panně Marii a vzdal se všech privilegií, která jako šlechtický syn měl. Stal se mužem zcela chudým a odhodlaným pomáhat všem lidem ke spáse jejich duší. My jsme na Montserratu strávili dva dny – díky tomu jsme mohli podniknout také túry do okolí a zdolat nejvyšší horu Sant Jerome ve výšce 1236 m. n. m. Jedno dopoledne jsme také strávili v blízké Manrese, kde sv. Ignác přebýval několik měsíců. Modlil se zde, konal pokání a získával duchovní poznání.

Barcelona nás přivítala závratnou stavbou Antoni Gaudího – Sagrada Familia nám opravdu brala dech. V Barceloně se ovšem nachází i jiný skvost, a ten je k nahlédnutí v jezuitském kostele: jedná se originální meč, který zanechal sv. Ignác na Montserratu při svém nočním bdění.
Návrat do Francie byl zpříjemněn půldenní zastávkou u moře, ve kterém jsme se koupali – na začátku května to byl poměrně odvážný čin!!! Ve Francii jsme pak postupně navštívili a poznali tato místa: Avignon, Le Puy en Velay, Paray le Monial, Cluny, Lyon, Ars. Posledním místem ve Francii, které jsme navštívili před tím, než jsme se přes Švýcarsko vydali směr domov, byl Villaret. Jde o rodiště bl. Petra Fábera, ovšem najít toto místo bylo velmi nesnadné. Nejedná se totiž o žádné město v mapách zaznačené, ale o malou osadu čítající pouhých pár domků. Proto když jsme vystoupali po stráni do malé kapličky bl. Petru zasvěcené, panovala mezi námi skutečná radost z toho, že jsme toto místo objevili!

Před definitivním odjezdem domů jsme ještě strávili jeden den v německém Altöttingu, což je nejvýznamnější poutní místo Bavorska, s krátkou zastávkou v Marktlu am Inn, rodišti současného papeže Benedikta XVI. Celá pouť byla pro nás všechny opravdu velkým přínosem, a proto je dobré poděkovat: P. Petru Přádkovi SJ za nápad, CK Veligradtour za skvělou organizaci a dobrému Bohu za to, že nad námi po celou dobu držel svou ochrannou ruku, provázel nás a naplňoval naše srdce radostí.