Při výročí 2000 let od narození tohoto apoštola byl vyhlášen papežem Benediktem XVI. Jubilejní rok sv. Pavla. Proto vznikl nápad navštívit místa spojená s životem a utrpením tohoto významného světce. Celé přípravy vyvrcholily v neděli 3. května 2009, kdy jsme nasedli do autobusu a vydali se na naši pouť. Večer jsme vyjeli z Velehradu a přes noc se dostali přes Rakousko až do Itálie. Kolem poledne jsme při krátké zastávce navštívili katedrálu v Orvietu, kde jsme měli první společnou mši svatou v kapli, kde se uchovává plátno (korporál) zbrocené krví Kristovou. Poté jsme se vydali na poslední část naší cesty směrem k ŘímuV úterý ráno jsme se společně vypravili na cestu ke Kalixtovým katakombám – místu, kde se nacházely pohřebiště a kde se zde skrývali křesťané v dobách jejich pronásledování. Odtud jsme se přesunuli k místu zvanému Tre Fontane (Tři prameny); zde byla sv. Pavlu setnuta hlava a po jejím dopadnutí na tři místa vytryskl na oněch místech pramen čisté vody. Tento den jsme navštívili matku kostelů jak je nazývána bazilika sv. Jana v Lateránu. Na závěr jsme navštívili Centrum Aletti, kde jsme byli mile přijati kardinálem Tomášem Špidlíkem SJ.
Středa je v Římě pro všechny poutníky spojena s audiencí se Svatým otcem na Svatopetrském náměstí. Při této audienci Sv. otec zdraví poutníky podobně jako při známých pozdravech Urbi et Orbi. Nás papež pozdravil takto: „Vítám poutníky z Velehradu! Dnes se slaví svátek svatého Jana Sarkandra. Tento kněz dokázal žít velikonočním tajemstvím: Spasitel byl pro něho sílou i v mučednické smrti. Nechť i vy čerpáte sílu z Kristova kříže a zmrtvýchvstání. Z celého srdce vám žehnám. Chvála Kristu!“. Takové pozdravení jsme s radostí přijali. Po audienci si mohl každý zvolit svůj program návštěvy Vatikánu. Možností byla celá řada: bazilika sv. Petra, podzemní katakomby s hroby papežů, kupole baziliky s výhledem na celý Vatikán i Řím nebo Vatikánská muzea, jejichž součástí je známá Sixtinská kaple. Den jsme zakončili procházkou kolem Andělského hradu přes Andělský most směrem k jezuitskému hlavnímu kostelu Il Gesu, kde se nachází hrob sv. Ignáce z Loyoly. V jeho pokojíčku ve vedlejší koleji jsme slavili mši svatou.
První část čtvrtečního dne patřila návštěvě baziliky sv. Pavla za hradbami, která byla zbudována nad hrobem apoštola. Na tomto místě jsme sloužili mši spolu s naším průvodcem P. Miroslavem Heroldem SJ a vykonali modlitby spojené se získáním plnomocných odpustků. Odtud jsme se vraceli zpět do centra. Prošli jsme kolem Kolosea, Piazza Venezia, zasedli do lavic na Gregoriánské univerzitě, pokochali se pohledem na Fontánu di Trevi, do níž mohl každý hodit alespoň cent s přáním se do „věčného města“ vrátit, shlédli Španělské náměstí se Španělskými schody, vyšli jsme na vyhlídku nad Římem. Procházku jsme zakončili u jedné ze čtyř hlavních bazilik Santa Maria Maggiore.
Pátek byl naším posledním dnem v Římě. Proto jsme navštívili jednu z bazilik menších, baziliku sv. Kříže v Jeruzalémě, která je titulární bazilikou našeho kardinála Miloslava Vlka a kostel sv. Klimenta, kde jsou uloženy ostatky sv. Konstantina. V posledních hodinách našeho pobytu ve Věčném městě byl ponechán prostor pro individuální program. Někteří z nás navštívili ještě Vatikánská muzea, jiní zamířili na procházku po dalších místech, která jsme nestihli shlédnout. Čas pro náš pobyt v Římě se však již naplnil. V podvečer vyrazil autobus směr domov. Ale přece jen nás čekala ještě jedna zastávka na zpáteční cestě. Byl to slovinský Maribor a jeho kostel Panny Marie Matky Církve, na jehož výzdobě pracoval i Otmar Oliva.
Na závěr musíme poděkovat otci Petru Přádkovi SJ, který tuto pouť vymyslel, Robertu Svatoňovi, překladateli a příležitostnému průvodci a také velké díky patří otci Miroslavu Heroldovi SJ za jeho odborný výklad a roli průvodce, jíž se zhostil skvěle.