Milí přátelé,

v minulém Zpravodaji jsem vyslovil naději, že vám a všem návštěvníkům Velehradu budeme moci opět nabídnout vstup do podzemních prostor baziliky. Těší mě, že se tak stalo a že lidé s tím novým, co zde vzniklo (nejen v podzemí), jsou spokojeni a mnozí přímo i nadšeni.Mnozí z vás využili nabídky otevřených dveří do podzemí baziliky a bývalého klášterního konventu a mohli jste si tak udělat úsudek o množství práce, které bylo vynaloženo při obnově těchto vzrušujících a krásných prostor. Je pravda, že klaustrofobici si procházku pod bazilikou neužijí vůbec a vysocí lidé se hodně pocvičí z chození v předklonu. Ale pro ostatní ta námaha se schylováním a uhýbáním před nízkými stropy stojí za to. Oproti dřívějšímu stavu se podařilo hnout s vysokou vlhkostí, i když zvláště v podzemní chodbě před západním průčelím baziliky a v přilehlých prostorách to bude zřejmě dlouhodobý boj, u kterého si nemůžeme být stoprocentně jisti výsledkem, jak už to u starobylých budov bez funkční izolace proti zemní vlhkosti bývá.

Rozptýlením pozoruhodných fragmentů kamenických prací na větší prostor architekti dosáhli toho, že se křížová chodba stala spíše hezkou expoziční galerií. Z kamenických článků v exponovaném prostoru křížové chodby zůstaly ty nejzajímavější a nejhodnotnější (ale popravdě také ty nejobjemnější a nejtěžší, s kterými je vůbec těžké hnout). Expozice „Martyrion – svědkové víry XX. století“, která je v podzemí nově instalována, si klade za cíl ukázat, že Velehrad není jen muzeum velkolepé slávy dávno zrušeného cisterciáckého kláštera, ale i živé místo, kde se děly a dějí historické události před našima očima a před očima našich současníků. Pozornost v expozici poutá především nádherná mozaika Nebeský Jeruzalém, jejímž autorem je snad v současnosti nejžádanější mozaikář světa P. Marko I. Rupnik SJ, původem ze Slovinska, který žije a tvoří se svými spolupracovníky v ateliéru v Římě. A „zlatým bodem“ výstavy je Zlatá růže, která nám bude stále připomínat nezapomenutelné zážitky z Velehradu roku 1985 a zároveň jejího dárce svatého Jana Pavla II., který tímto vyznamenáním a pak i svou osobní návštěvou vyzdvihl Velehrad mezi nejvýznamnější poutní místa světa.

Proměnil se i další kout poutního areálu – východně od baziliky byla dokončena připomínka pozůstatků opatského domu, který sehrál důležitou roli v přetrvání kontinuity cisterciáckého kláštera v dlouhém období po jeho zničení v první čtvrtině patnáctého století. Opatský dům zanikl po vybudování nového sídla opata v „prelatuře“, kde nyní sídlí vedení Stojanova gymnázia. Pozoruhodná je připomínka opatské kaple, která vyčnívala z fronty hradební zdi do prostoru směrem na východ (jak také jinak, když se jedná o orientovanou starobylou sakrální stavbu, že?) a pak odhalené původní základy rohové kruhové bašty. Práce firmy CGM Morava a.s. zde podle plánu skončila a čekáme, že jiná stavební firma dokončí propojení mlatové cesty s přístupem od růžencové poutní cesty přivádějící poutníky od Starého Města. Tento stavební podnik se již pustil do vybourání ohradní zdi při uličce vedoucí z nádvoří k ulici U Lípy, která již dlouho hyzdila okolí baziliky a byla už doslova na ostudu. V současnosti probíhají v tomto místě archeologické práce, které odhalují zajímavé věci o minulosti zdejších staveb. Po jejich dokončení by měla být ohrada obnovena, zčásti (nad archeologickými nálezy) jen ze dřeva. Strženy byly i ze strany farní zahrady ke zdi přilehlé přístřešky, i ty budou nahrazeny stavbičkou novou.

V červenci po pouti vypukne budování nového hlavního vstupu do areálu bývalého kláštera z prostoru u hlavní velehradské křižovatky, tak jak si jej architekti vysnili. Dodavatelem bude u všech těchto staveb financovaných částečně z Regionálního operačního programu firma DOLP, stavební společnost s.r.o.
P. Petr Přádka SJ, farář a Václav Dlapka SJ