V letošním roce se vypravily starší děti z velehradské farnosti – „Cvrčci“ opět do Bratřejova u Vizovic. V pověstech je spojováno toto místo s působením bratří Konstantina a Metoděje, kteří sem přišli hlásat evangelium. Není divu, vždyť archeologické nálezy na blízké hoře Klášťov odkryly obrovské pohanské obětiště. Jako táborové téma jsme tedy zvolili Cyrila a Metoděje. Na začátku tábora zakusili Cvrčci, jak se žilo pohanům. Kníže Rostislav se přesvědčil o jejich nelehkém osudu a tak vyslal poselstvo do Byzance. Tak se táborníci ocitli v dalekém Orientu, kde mohli na perském koberci vychutnávat podivné lahůdky.

Čekaly je však také těžké úkoly: přesvědčit císaře, aby poslal na Moravu vzdělané učitele, kterým budou Slované rozumět. Dále museli nalézt Konstantina a Metoděje a podniknout s nimi dobrodružnou plavbu na poloostrov Krym, kde nalezli ostatky sv. Klimenta. Poselstvo, které se vrátilo z Byzance, přivítali Slované upečenými pohankovými plackami. Táborníci se stali učedníky soluňských bratří a odvážně káceli pohanské modly. Naučili se krásnému slovanskému písmu a dokonce namalovali vlastní ikonostas, který byl vztyčen na kopci. Večer u něj byla slavena mše svatá naším otcem Petrem Přádkou SJ.

Zdárně se rozvíjející mise však byla trnem v oku některým lidem, a tak museli táborníci odejít společně s Cyrilem a Metodějem hájit své úmysly do Říma. Úspěšnou obhajobu slovanské bohoslužby jsme oslavili v Římě (ve Vizovicích) výbornou italskou zmrzlinou a slovanské bohyně (kuchařky Dáša & Dáša) nám upekly tradiční italskou pizzu. (Se smrtí Cyrila v Římě to však nemá nic společného.)
Při zpáteční cestě však byl Metoděj zajat a tak jej bylo nutné následující den osvobodit. Po návratu na Moravu se Metoděj opět pustil spolu se svými žáky pilně do práce. V noci se odvážně vypravili zlomit moc zlého šamana.

Další den se události daly rychle do pohybu. Po Metodějově smrti byli jeho žáci vypuzeni z Velké Moravy a tak si postavili své vlastní kláštery v okolních zemích. Nejprve ale museli získat povolení od panovníka a vyčistit les od odpadků. V klášterním skryptoriu pak vytvořili krásné životopisy Cyrila a Metoděje.
Děti také na vlastní kůži zakusily rozdělení církve, k němuž došlo v roce 1054, a podílely se na snahách o její sjednocení. Dopoledne totiž hrály hry, kde každý vše dělal na vlastní pěst a odpoledne naopak spolupracovaly.

Na táborech bývá zvykem, že vedoucí připravují hry pro děti. V závěru tábora však byly tyto role vyměněny. Děti si připravily hry pro vedoucí, kteří pak museli podniknout dobrodružnou cestu kolem světa, podat artistické výkony při konstruování hromadných figur a sáhnout až na dno svých sil.
Tábor v Bratřejově je významným příspěvkem k tomu, aby u dětí zůstala cyrilometodějská tradice živá

Mgr. Petr Hudec