V prázdninovém termínu 15. – 22. 7. 2006 se uskutečnil tábor, kterého se účastnilo 22 dětí z velehradské farnosti. Tábor byl vyvrcholením celoroční činnosti skupinky dětí, která si říká „Cvrčci.“ Každoročně bývá voleno jednotící hlavní téma, které formuje celotáborovou hru. V jubilejním roce Tovaryšstva Ježíšova nemohlo být jiné, než ignaciánské. Zrodil se ambiciózní plán seznámit děti během týdne s celými jezuitskými dějinami od narození zakladatele, až po návrat jezuitů na Velehrad v roce 1990, respektive rozvinout v nich pozitivní vztah k jezuitům i k církvi samé.

Vesnička Bratřejov na Zlínsku se tedy stala vyprahlou španělskou krajinou, kde děti společně s Ignácem zápasily o rytířskou čest v brnění z lepenky, stavěly pro raněného důstojníka lazaret, prožily s ním obrácení i rytířské bdění na hoře Montserrat, kde byla v noci sloužena mše za svitu loučí. Tu slavil společně s dětmi farář velehradské farnosti, otec Petr Přádka, SJ. Jako Ignác odevzdal Panně Marii svůj meč, děti jí odevzdávaly to, čeho se chtěly vzdát, obětovat. Výlet do nedalekých Vizovic se stal symbolem Ignácovy askeze v Manrese i jeho poutí.

V následujících dnech se děti s nadšením pustily do jihoamerických misií inspirovány filmem Misie s hudbou od Ennio Morriconeho. Jeho hudba zaujala naše divochy stejně jako indiány, takže se nikdo neodvážil dlouho po doznění tónů promluvit. Mladí misionáři si na vlastní kůži vyzkoušeli metodu inkulturace, když se snažili připravit katechezi pro indiány. Následující den je však už čekala dobrodružná plavba do Indie se svatým Františkem Xaverským a misionářské úsilí v Asii. Zatímco je sv. František opustil před branami Číny, děti se pustily společně s dalšími zapálenými jezuity do christianizace země za velkou Čínskou zdí.

Aby bylo jejich úsilí úspěšné, zřekli se mladí misionáři svého způsobu stolování, a tak se na oběd jedlo rizoto dřevěnými paličkami. Večer posedávali na poduškách při rozsvícených svících a čadících tyčinkách a pili voňavé čaje. Zakreslili čínskému císaři mapu jeho země a snažili se vzdělat ve hvězdářství, aby si získali respekt čínských učenců. Takto zoceleni přežili zrušení jezuitského řádu, se kterým spoluprožívali exil v Rusku. Přijali také pozvání k péči o poutní místo Velehrad. V noci čekalo nic netušící táborníky velké překvapení. Do objektu vnikli ve dvě hodiny ráno příslušníci Stb, všechny shromáždili do jídelny, kde byly překvapeným dětem zavázány oči. Následně byly vyvedeny ven a vlečeny na laně ke kostelu, kde jim byl za svitu loučí přiblížen osud jezuitů za komunismu. Jistě bude řada z nich již nadosmrti vědět, co to byla Akce „K“ v padesátých letech. Ráno se však děti probudily do slunného dne, a tak je čekal návrat na Velehrad – stejně jako jezuity v roce 1990.
Celý tábor lze vyhodnotit jako mimořádně vydařený jak co do spolupráce týmu vedoucích, tak i dětí. Vždyť jejich takřka jediná výtka na naši adresu byla, že tábor byl příliš krátký. Děti si kromě mnoha zážitků odvezly trička se sluncem na hrudi, uprostřed něhož se vyjímá monogram IHS. Doufáme, že se nám podařilo přispět k tomu, aby se za Krista nestyděly, aby jej hrdě nosily na srdci a byly jeho svědky v rodině, ve farnosti ve škole. Zaslechli jsme, jak se domlouvaly, že si trička oblečou ve stejný den a půjdou s nimi všichni do školy.
Uprostřed všech pesimistických zpráv Vám s potěšením sděluji, že Velehradská farnost je živým společenstvím, kde je přítomna naděje pro budoucnost!

Mgr. Irena Jurčíková

Zapálení jezuité
(táborová hymna; slova a nápěv Mgr. P.Hudec)

Cítíte to taky, něco hoří, i když není vidět žádný dým,
to si to k nám jezuita hasí, doprovázen stále Pánem svým,
před sebou ho vidí ve všech lidech, i za jménem nosívá SJ,
zapálí vás pro něj během chvíle, už mně hoří košula ou jé!

Pohni kostrou, vylez i ty, tajně v černém bezu skrytý,
pojď a zpívej s námi hity pro zapálené jezuity,
radost, pokoj v duši, ta ti víc než smutek sluší,
od všech protivů se liší Ježíšovi tovaryši.