Podzimní výlet jsme chtěli jít celý pěšky. A tak se rozhodlo, že poputujeme do Traplic. Stalo se tak v den slavnosti sv. Václava, hlavního patrona českého národa 28.9.2011. Počasí nám přálo. Už od rána svítilo krásně sluníčko, nebe bylo celý den bez mráčku. Srazili jsme se u fary v 9 hodin a přesunuli se ke křížku na kopec k Modré, kde jsme společné putování zahájili společnou modlitbou. Dva přítomní kněží se pak stali náčelníky dvou indiánských tlup, které spolu postupně soupeřily. Na Modré se k nám pak přidali poslední odvážlivci a pak jsme volným tempem postupovali polními cestami k cíli. Za provádění několika her to rychle ubíhalo. Zajímavá zastávka nás čekala za Jalubím u větrného mlýna. Byl otevřen, čehož všichni využili k neplacené prohlídce a mohli tak obdivovat nádherně zrekonstruované dílo. Mnozí si tam dopřáli i malou svačinku. A šlo se dál. Tentokrát už jen kousek do Traplic.
Brzy jsme stáli u nově postaveného kostelíka Panny Marie růžencové uprostřed vesnice. Mše sv. byla i pro místní vyhlášená na 12:00, takže jsme museli asi 3/4 hodiny čekat. Děti toho využily k zábavě v nedalekém parku, někteří pak účastí na modlitbě růžence v kostelíku. Dostavil se i velehradský hlavní varhaník, takže se během mše sv. zpěv klasický střídal s kytarovým. Všem se kostelík moc líbil – je moderní, světlý. Po mši sv. už byl čas na oběd. Ten jsme s pomocí jedné místní obětavé ženy spáchali na hřišti nedaleko kostela zapálením táboráku a opálením špekáčků. Chleba i hořčice byly samozřejmě také. A pak už se indiáni pustili do divokých her na rozlehlém hřišti.
Pozornost mnohých nakonec upoutaly pouťové kolotoče v blízkosti. Jelikož jsme ale nepočítali s vydáním tohoto druhu, takže naše penízky zůstaly doma, mohlo si této zábavy dopřát jen několik málo jedinců. Nazpátek jsme se vydali po stejné trase jako tam. A ubíhalo to opět velmi svižně. Kolem páté večerní byli už všichni doma. Těšíme se na další.